40 C 277/2021-63 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 15 570 Kč jako dluhu za nájemné a odebranou elektřinu. Žalovaná na základě nájemních smluv ze dne 31. 1. 2017, 28. 4. 2017 a 31. 7. 2017 užívala bytovou jednotku č. 4 o velikosti 1+1 na adrese [adresa], která je ve vlastnictví žalobce. Za období od května 2017 do října 2017 jí však na nájemném vznikl dluh 25 620 Kč a na nedoplatku za odebranou elektřinu dluh 406 Kč. Žalovaná dluh v této výši písemně uznala dne 29. 11. 2017 a zavázala se jej splácet, což však nečinila. Ve prospěch žalované byl započten pouze zjištěný přeplatek na energiích ve výši 10 456 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě opakovaných urgencí žalobce ani na základě výzvy advokátky žalobce ze dne 29. 7. 2020. Žalovaná se k podané žalobě a k tvrzení v ní uvedeným nevyjádřila. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 7. 2021, č. j. 40 C 277/2021-51 vyzval soud účastníky, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud účastníky současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobce s uvedeným postupem výslovně souhlasil. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná užívala bytovou jednotku č. 4 o velikosti 1+1 na adrese [adresa], která je ve vlastnictví žalobce, postupně na základě nájemních smluv ze dne 31. 1. 2017, 28. 4. 2017 a 31. 7. 2017 uzavíraných vždy na dobu určitou. Poslední nájemní vztah skončil dne 31. 10. 2017. Nájemné včetně služeb bylo po celou dobu trvání nájmu stanoveno na částku 4 270 Kč (zjištěno z nájemních smluv ze dne 31. 1. 2017, 28. 4. 2017 a 31. 7. 2017 včetně příloh a evidenčních listů). Od května do října 2017 nehradila žalovaná ničeho a vznikl jí tak dluh ve výši 6 x 4270 Kč, tedy 25 620 Kč. Dále žalovaná neuhradila nedoplatek za elektřinu ve výši 406 Kč za období od 13. 2. 2017 do 29. 3. 2017 ve výši 406 Kč (zjištěno ze sumární analýzy předpisu a vyúčtování elektřiny) Žalovaná dluh ve výši 25 620 Kč písemně uznala dne 29. 11. 2017 a zavázala se jej splácet dle sjednaného splátkového kalendáře s poslední splátkou dne 25. 7. 2018. Žalovaná však žádnou splátku neuhradila. (zjištěno z uznání dluhu ze dne 29. 11. 2017) Žalovaná byla advokátkou žalobce vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2020 (zjištěno z dopisu advokátky ze dne 29. 7. 2020 včetně podacího archu a záznamu obrazovky z webu České pošty) Žalobce započetl ve prospěch dluhu žalované částku 10 456 Kč jako přeplatek na zálohách za energie. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by na dluh uhradila jakoukoliv další částku. Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná uzavřela se žalobcem tři nájemní smlouvy na dobu určitou a to ve dnech 31. 1. 2017, 28. 4. 2017 a 31. 7. 2017. Žalobce jako pronajímatel splnil své smluvní povinnosti a umožnil žalované jako nájemci dočasně užívat byt, který byl předmětem nájmu. Žalovaná nájemné řádně nehradila a svým povinnostem tak nedostála. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci dlužnou částku 15 570 Kč včetně úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 405,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 570 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 120 Kč ve výši 1 285,20 Kč. Lhůty k plnění soud určil žalované jako třídenní od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.