42 C 43/2020-96 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalobce měl ke dni 12.1.2018 u žalované bankovní účet č. [bankovní účet]. Uvedeného dne provedla žalovaná interní platbu ve výši 700.000 Kč z účtu žalobce na svůj vlastní účet s odůvodněním, že se jedná o zápočet vzájemné pohledávky, která však dle přesvědčení žalobce neexistuje a nikdy neexistovala. žalobce se nejdříve domáhal vrácení fin. prostředků prostřednictvím finančního arbitra, probíhající řízení však bylo na jeho žádost usnesením ze dne 17.12.2019 zastaveno, nebylo tak meritorně o nároku žalobce rozhodnuto. V tomto řízení žalovaná nárok neuznala a argumentovala tím, že plnila ve prospěch žalobce k rukám třetí osoby, když měl žalobce a tato třetí osoba - mgr. [jméno] uzavřít dohodu o narovnání vzájemných pohledávek ze dne 14.9.2016, kde je v popisu stavu před narovnáním uvedena i duplicitní částka ze dne 2.2.2015 odeslaná žalovanou omylem bez příkazu žalobce na účet mgr. [jméno] (a která byla následně žalovanou k rukám žalobce vrácena zpět na jeho účet dne 14.10.2015. S touto argumentací se žalobce nemůže ztotožnit, neboť dohoda o narovnání neprokazuje skutečný právní stav mezi stranami před narovnáním, neprokazuje tak v žádném případě existenci závazku žalobce vůči mgr. [příjmení]. Dále nelze přehlížet, že s uvedeným plněním jako celkem projevil žalobce v rámci zmíněné dohody o narovnání nesouhlas. Z uvedených důvodů tak žalobce považuje obranu žalované za účelovou a nedůvodnou a trvá na vrácení neoprávněně stržené částky z jeho účtu. Nutno dodat, že žalovaná uplatnila duplicitně vyplacenou částku po mgr. [příjmení] u soudu, svou žalobu však vzala zpět ([příjmení] [obec] 110C 59/2016) a teprve následně provedla předmětnou operaci k tíži žalobce. Závěrem žalobce uvedl, že účastníci o předmětné věci dlouhodobě jednají, probíhalo řízení před finančním arbitrem a vzhledem k tomu, že žalobce žalovanou předžalobní výzvou vyzval k zaplacení žalované částky a to již před podáním finančnímu arbitrovi, avšak žalovaná žalovanou částku nezaplatila, nezbylo žalobci než se obrátit s žalobou na soud. 2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz č.j. EPR 8896/2020-6, kterým žalobě vyhověl a to dne 24.1. 2020. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor dne 5.2. 2020. V odporu, který byl povahou blanketní, žalovaná uvedla, že považuje žalobcem uplatněný nárok za zcela nedůvodnou a ani z části jej neuznává. V odůvodnění odporu žalovaná uvedla, že žalobce se po žalované neúspěšně domáhal zaplacení totožné částky ve výši 700 000 Kč v řízení vedeném před finančním arbitrem, kdy finanční arbitr v uvedené věci meritorně rozhodl nálezem č.j. FA/SR PS/1347/2018-45 ze dne 21.11. 2019 tak, že návrh žalobce zamítl jako nedůvodný. Žalobce po vydání nálezu finančním arbitrem vzal svůj návrh na zahájení řízení zpět. V návaznosti na to finanční arbitr rozhodl o zastavení řízení a zrušení nálezu usnesení ze dne 17.12. 2019. Následně podal žalobce předmětnou žalobu k soudu. Žalovaná dále uvedla, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 15.9. 2014 rámcovou smlouvu o finančních službách, kdy ujednali, že jejím podpisem dochází mezi účastníky současně k uzavření smlouvu o účtu č. [bankovní účet], na základě které žalovaná žalobci zřídila a vedla účet č. [bankovní účet] (platební účet). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalované účinné od 1.1. 2014. Dne 2.2. 2015 žalobce zadal písemný příkaz k úhradě částky 700 000 Kč z platebního účtu na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je Mgr. [jméno] [jméno] a žalovaná dne 2.2. 2015 předmětnou žalobcem zadanou transakci provedla duplicitně, když na účet Mgr. [jméno] převedla 2x částku 700 000 Kč, tj. celkem 1 400 000 Kč, kdy jedna z těchto plateb byla tedy neautorizovanou platební transakcí ve smyslu zák. č. 284/2009 Sb. o platebním styku. Žalobce dne 9.10. 2015 u žalované reklamoval duplicitní odevzdání částky 700 000 Kč z platebního účtu a požadoval její vrácení na platební účet, kdy žalované dne 14.10. 2015 částku 700 000 Kč vrátila žalobci z vlastních prostředků na jeho platební účet, představující duplicitně provedenou neautorizovanou platební transakci. Žalovaná následně začala vymáhat svoji pohledávku ve výši 700 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení po Mgr. [příjmení] jako příjemci neautorizované duplicitní platby. V této věci bylo vedeno řízení před Okresním soudem v Pardubicích pod sp.zn. 110 C 59/2016. V tomto řízení předložil Mgr. [jméno] s úředně ověřenými podpisy opatřenou dohodu o narovnání uzavřenou dne 14.9. 2016 mezi žalobcem [příjmení] [jméno] a [právnická osoba] spol. s r.o., [IČO]. Žalobce pak v rámci této dohody o narovnání započetl částku duplicitně provedené neautorizované platební transakce ve výši 700 000 Kč oproti pohledávce Mgr. [jméno] na doplacení kupní ceny za převod obchodního podílu ve [právnická osoba] spol. s r.o. a to navzdory skutečnosti, že mu tato částka duplicitně provedené neautorizované platební transakce byla žalovanou dne 14.10. 2015, tj. téměř rok před podpisem dohody o narovnání vrácena na jeho platební účet a duplicitní platba představovala pohledávku žalované za Mgr. [jméno] na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce se v průběhu předmětného soudního řízení mezi žalovanou a Mgr. [jméno] před Okresním soudem v Pardubicích odmítl zúčastnit trojstranného jednání k vyřešení celé věci a řízení před Okresním soudem v Pardubicích bylo následně zastaveno pro zpětvzetí žaloby usnesením Okresního soudu v Pardubicích č.j. 110 C 59/2016-111 ze dne 7.2. 2018. Žalovaná tedy řádně splnila svoji restituční povinnost vůči žalobci dle zákona o platebním styku, tedy vrátila mu částku 700 000 Kč, následně se začala v souladu se zákonem domáhat vrácení částky neautorizované platební transakce ve výši 700 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení po Mgr. [příjmení]. Okamžikem, kdy žalovaná splnila restituční povinnosti vůči žalobci, tedy vrátila mu dne 14.10. 2015 částku 700 000 Kč z vlastních prostředků, ztratil žalobce právo s částkou ve výši 700 000 Kč, která byla coby neautorizovaná platební transakce připsána na účet Mgr. [jméno] a představovala pohledávku žalované z titulu bezdůvodného obohacení, jakkoliv nakládat a to ať už ve vztahu k Mgr. [příjmení] či jakýmkoliv třetím osobám. Žalobce však toto při uzavření dohody o narovnání nerespektoval a spolu s ostatními účastníky dohody o narovnání s částkou duplicitní transakce nakládal tak, že ji započetl na svůj existující dluh vůči Mgr. [příjmení], kdy tato dohoda o narovnání byla uzavřena až poté, co žalovaná žalobci částku 700 000 Kč vrátila ze svých prostředků. Tedy žalobce, ačkoliv při podpisu dohody o narovnání dne 14.9. 2016 prokazatelně věděl, že mu byla částka neautorizované duplicitní platební transakce ve výši 700 000 Kč dne 14.10. 2015 vrácena žalovanou z jejích vlastních prostředků na jeho platební účet, kdy věděl, že částka 700 000 Kč připsaná žalovanou na bankovní účet Mgr. [jméno] není s touto částkou jakýmkoliv způsobem oprávněn disponovat, neboť tato představuje pohledávku žalované za Mgr. [jméno] na vydání bezdůvodného obohacení, použil tuto částku neautorizované a jemu vrácené transakce k dohodě o narovnání k úhradě svého existujícího dluhu vůči Mgr. [příjmení]. Tímto postupem se žalobce na úkon žalované bezdůvodně obohatil, neboť částku 700 000 Kč odpovídající pohledávky žalované na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 700 000 Kč za Mgr. [jméno] bez právního důvodu použil na úhradu svého vlastního dluhu vůči Mgr. [příjmení], kdy cílem tohoto zcela vědomého protiprávního postupu žalobce bylo znemožnit žalované, aby částku duplicitní platby z titulu bezdůvodného obohacení vymohla na Mgr. [příjmení], jako jejím neoprávněném příjemci. Skutečnost, že žalobce s částkou duplicitní neautorizované platební transakce ve výši 700 000 Kč poté, co mu byla žalovanou tato částka vrácena, neoprávněně nakládal jako s vlastní, vyplývá rovněž z vyjádření a důkazů předložených žalobcem v řízení před finančním arbitrem. Rovněž Mgr. [jméno] si musel být při podpisu dohody o narovnání dobře vědom toho, že žalobce není s částkou duplicitní platby oprávněn disponovat započtením na svůj dluh vůči němu, neboť žalovaná se po splnění restituční povinnosti vůči žalobci domáhala po Mgr. [příjmení] vrácení duplicitní platby z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná vyzvala žalobce k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 700 000 Kč telefonicky dne 12.1. 2018, dále sms zprávou dne 12.1. 2018, která byla doručena žalobci 12.1. 2018. Následně po učiněné výzvě k vydání bezdůvodného obohacení přistoupila žalovaná dne 12.1. 2018 k provedení započtení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 700 000 Kč proti pohledávce žalobce z platebního účtu. Provedení započtení bylo poté dne 12.1. 2018 oznámeno žalobci e-mailem a to na e-mailovou adresu žalobce. Vše bylo provedeno na e-mailovou adresu a telefonní číslo, které žalobce v rámcové smlouvě o finančních službách ze dne 15.9. 2014 bylo uvedeno pro komunikaci s žalovan