55 C 177/2020-64 — Obvodní soud pro Prahu 4

Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků již přestalo plnit svoji funkci, manželé jsou si odcizeni a manželství představuje jen formální stav. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil a s rozvodem souhlasil. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 19. 8. 2019 před velvyslanectvím [anonymizováno] v [obec]. Z manželství se narodilo jedno dítě, a to nezl. [jméno] [jméno] [jméno], [datum narození] O výchově tohoto dítěte bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 21. 9. 2020, č. j. [číslo jednací]. Manželé se dohodli o vypořádání svého společného majetku. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když oba manželé jsou státními příslušníky cizího státu mající bydliště na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc a otázku rozhodného práva upravuje v článku 20 odst. 1, 3 tak, že rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany. S ohledem na to soud uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout, neboť manželé mají bydliště na území ČR a rozhodným právem je právo vietnamské. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav čl. 55 zákona Vietnamské socialistické republiky č. 52/2014/Q113 ze dne 19. 7. 2014, o manželství a rodině. Podle tohoto ustanovení v případě, že manželé společně žádají o rozvod, pak jestliže se zjistí, že se obě dvě strany chtějí rozvést skutečně dobrovolně a již se dohodly na rozdělení majetku, na péči, výživě a výchově dětí, a to s ohledem na zajištění odůvodněných práv manželky a dětí, vyhlásí soud rozvedení manželství souhlasným prohlášením. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že jsou splněny všechny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení, neboť manželé se na rozvodu dohodli a ujednali si i rozdělení společného majetku, jakož i o péči o jejich dítě. Pokud jde o dohodu o vypořádání majetku, pro tu vietnamské právo nepředepisuje zvláštní formu, soud tedy vzal tuto skutečnost za prokázanou výslechem účastníků. Vzhledem k tomu tedy soud manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s . O nákladech státu spočívajících ve výdajích na tlumočníka bylo rozhodnuto výrokem III podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Tyto náklady byly totiž vynaloženy v souvislosti s právem manželky jednat před soudem ve své mateřštině (§ 18 odst. 1 o. s. ř.), které nese stát a nelze je připisovat k tíži účastníků.