60 C 531/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 13. 12. 2017 s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením) smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byla také smlouva o nájmu přijímacího zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od této smlouvy dopisem zaslaným dne 8. 1. 2020, neboť žalovaný porušil povinnosti plynoucí ze smlouvy. Současně právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného, aby vrátil přijímací zařízení nejpozději do 3. 2. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně poté vyúčtovala žalovanému jednorázovou smluvní pokutu 2 000 Kč za nevrácený MODEM *MODEM COMPAL [anonymizována dvě slova] WIFI EMTA*. Právní předchůdkyně žalobkyně se dále domáhala zaplacení částky 878 Kč představující poplatek za odpojení ve výši 500 Kč a nedoplatek za pronájem zařízení WIFI [anonymizováno] ve výši 378 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má dle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat, protože žalovaný má na území ČR povolen trvalý pobyt. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 22. 11. 2021. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasila již v návrhu na vydání EPR. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 13. 12. 2017 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí je smlouva o nájmu modemu *MODEM COMPAL CH7465LG [anonymizována tři slova] Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník služeb. Převzetí zařízení žalovaný potvrdil v zakázkovém listě. Za modem činí nájemné 70 Kč měsíčně. Žalobkyně má právo vyúčtovat smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení pro případ, že zařízení není řádně a včas v souladu se smlouvou vráceno žalobkyni. Žalobkyně ke dni 8. 1. 2020 smlouvu vypověděla. Žalovaný byl po ukončení smlouvy povinen vrátit pronajaté zařízení do 7 dnů. Žalobkyně současně s odstoupením od smlouvy vyzvala žalovaného k vrácení zařízení. Za období od 15. 6. 2019 do 14. 7. 2019 žalobkyně vyúčtovala nájemné za modem celkem částkou 70 Kč splatnou dne 5. 7. 2019, za období od 15. 7. 2019 do 14. 8. 2019 vyúčtovala nájemné částkou 70 Kč splatnou dne 5. 8. 2019, za období od 15. 8. 2019 do 14. 9. 2019 vyúčtovala žalobkyně nájemné částkou 70 Kč splatnou dne 5. 9. 2019, za období od 15. 9. 2019 do 14. 10. 2019 vyúčtovala nájemné částkou 70 Kč splatnou dne 5. 10. 2019, za období od 15. 10. 2019 do 14. 11. 2019 vyúčtovala nájemné částkou 70 Kč splatnou dne 5. 11. 2019 a za období od 15. 11. 2019 do 14. 12. 2019 vyúčtovala nájemné částkou 70 Kč splatnou dne 5. 12. 2019. Přeplatek za pronájem činil 42 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 2 878 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že cokoliv na dluh uhradil. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v rámci smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřena též smlouva o nájmu podle § 2201 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Žalobkyně má v daném případě právo na úhradu sjednaného nájemného ze strany žalovaného. Žalovanému vznikl závazek hradit žalobkyni nájemné za pronájem zařízení a v případě ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté zařízení. Povinnost vrátit pronajaté zařízení byla utvrzena smluvní pokutou. Nájem byl ukončen výpovědí. Do doby ukončení nájmu náleží žalobkyni jako pronajímateli nájemné ve výši 420 Kč, proti této pohledávce započetla přeplatek ve výši 42 Kč, rozdíl činí 378 Kč. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty za nevrácené pronajaté zařízení v celkové výši 2 000 Kč a částku ve výši 500 Kč za odpojení zařízení. Spolu s neuhrazeným nájemným tak žalovaný dosud dluží částku 2 878 Kč. S ohledem na shora uvedené soud žalobě plně vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 340,60 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.