11 C 146/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 20. 7. 2021, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poskytnutého pobytu a ošetření v [anonymizována dvě slova] stanici [ulice] dne 1. 8. 2020, provozované žalobkyní, vyčísleného daňovým dokladem [číslo] ze dne 1. 8. 2020 s splatností dne 31. 8. 2020. Dne 1. 8. 2020 žalovaný uvedený dluh ve výši 3 000 Kč vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše, avšak žalovaný uvedenou pohledávku dosud neuhradil. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (o. s. ř.) vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Výzva byla žalovanému doručena fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 1. 11. 2021. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasila v podání. Žalovaný na tuto výzvu do současné doby nijak nereagoval. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem ve věci rozhodl. Z důkazů daňovým dokladem [číslo] ze dne 1. 8. 2020, uznáním dluhu ze dne 1. 8. 2020, předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2021 s podacím lístkem, soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalovaný byl dne 1. 8. 2020 ošetřen a pobýval na [anonymizována dvě slova] stanici, [ulice], [obec a číslo], kde u něj byla zjištěna přítomnost alkoholu, za což byl žalobkyni povinen uhradit částku 3 000 Kč, vyčíslenou daňovým dokladem [číslo] s splatností dne 31. 8. 2020. Žalovaný tento dluh vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše. O zaplacení dlužné částky 3 000 Kč byl žalovaný písemně upomenut. Dle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Žalovaný byl ošetřen a pobýval na [anonymizováno] stanici. Svůj dluh vůči žalobkyni za poskytnutou [anonymizováno] službu co do důvodu a výše uznal prohlášením učiněným v písemné formě. Je tedy v souladu s ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. i ust. § 2053 občanského zákoníku (o. z.) povinen uhradit náklady, které v souvislosti s tím žalobkyni vznikly. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle ust. § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nezaplatil za poskytnuté ošetření a pobyt částku 3 000 Kč splatnou dne 31. 8. 2020, dnem následujícím po dni splatnosti se žalovaný dostal do prodlení a od tohoto dne, tedy 1. 9. 2020 má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky až do jejího úplného zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.