16 C 307/2022-16 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela žalovaná se žalobkyní smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] v souladu s uzavřenou smlouvou žalovaná zažádala o vydání kvalifikovaného osobního certifikátu, který žalobkyně vydala a poskytnuté služby vyúčtovala žalobkyni fakturou [číslo] na částku 990 Kč, splatnou dne [datum]. Žalovaná službu nikdy nereklamovala. Žalovaná částku ve lhůtě její splatnosti neuhradila. Žalobkyně se proto na žalovanou obrátila prostřednictvím svého právního zástupce s předžalobní upomínkou, ovšem žalovaná ani na základě této výzvy dlužnou částku nezaplatila. Žalobkyně dále požadovala náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 2. Soud proto vydal elektronický platební rozkaz ve znění žalobního petitu, který se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Elektronický platební rozkaz byl tedy zrušen. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 3. Výzva byla žalované doručena do datové schránky fikcí dne [datum], a žalobkyni byla doručena do datové schránky dne [datum], kdy se přihlásila oprávněná osoba. Žalobkyně ani žalovaná na tuto výzvu do současné doby nereagovaly. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o poskytování certifikačních služeb. Žalovaná si zažádala o kvalifikovaný osobní certifikát pro podpis, který žalobkyně vydala. Žalovaná měla za vydání certifikátu dle žalobkyní vystavené faktury zaplatit částku 900 Kč, což ve lhůtě splatnosti (do [datum]) neučinila. Žalobkyně proto dne [datum] žalovanou upomenula o zaplacení dlužné částky a dne [datum] byla žalované zaslána výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby (ze smlouvy o poskytování certifikačních služeb [číslo] včet. přílohy [číslo] žádosti o vydání certifikátu, protokolu o vydání certifikátu, faktury [číslo] ze dne [datum], ceníku poštovních služeb, vyčíslení pohledávek ke dni [datum], upomínky z [datum], e-mailové komunikace, výpisu žalované z obchodního rejstříku, a z předžalobní upomínky z [datum] včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Podle ust. § 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru poskytuje kvalifikovanou službu vytvářející důvěru na základě písemné smlouvy. Podle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen jako „o. z.“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle ust. §1751 odst. 1 o. z., je možné část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle bodu 6.2 smlouvy o poskytování certifikačních služeb se právní vztahy výslovně neupravené touto smlouvou řídí příslušnými ustanoveními ceníku služeb a všeobecnými obchodními podmínkami. Podle ceníku poštovních a ostatních služeb je cena osobního certifikátu s platností na 3 roky 900 Kč. Podle §3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je-li o vzájemný závazek podnikatelů, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. 9. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná se žalobkyní uzavřely smlouvu o poskytování certifikačních služeb. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované vydala elektronický certifikát, za nějž měla žalovaná zaplatit částku 900 Kč. Žalovaná v řízení neprokazovala ani netvrdila, že by dluh již uhradila. Nárok žalobkyně je tudíž důvodný. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl podle §1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně řádně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dluhu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 990 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.