18 C 146/2020-112 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 30. 4. 2020, domáhal, po žalovaném, zaplacení částky 5 000 000 Kč, bez příslušenství, a to z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy, když žalobce byl ve výkonu trestu odnětí svobody, ve Věznici Znojmo, v době od roku 2016 do roku 2019, a právě tam došlo k poranění žalobce, způsobenému jeho pádem, v rámci jeho pracovního zařazení, jakožto pomocného dělníka, k čemuž došlo dne 12. 12. 2018. 2. V této souvislosti pak žalobce tvrdil, že, v jeho případě, došlo ke vzniku trvalých následků, a to z důvodu nedostatečné zdravotní péče, po jeho pracovním úraze ze dne 12. 12. 2018, při němž tehdy došlo, v důsledku pádu žalobce do bedny s výrobky, k naražení jeho lokte a zad. Žalobce tedy setrvával v přesvědčení, že, v důsledku bagatelizování jím udávaných obtíží, k čemuž mělo dojít ze strany ošetřujícího lékaře, jakož i v důsledku významné časové prodlevy, při nastavování léčebného programu a zajišťování dalších odborných vyšetření, došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu, spočívajícího ve fraktuře páteře a v odlomení fragmentu obratle. Z těchto důvodů tedy žalobce požadoval odpovídající zadostiučinění, za takto vzniklou nemajetkovou újmu, a to za bolest a ztížení společenského uplatnění, dále za psychickou újmu i porušení základních lidských práv, a to ve výši 5 000 000 Kč. 3. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil, jelikož tvrdil, že k žádnému zanedbání lékařské péče, z jeho strany, nedošlo, a proto požadoval zamítnutí žaloby. 4. Podepsaný soud ve věci provedl dokazování řadou listinných důkazů, spočívajících především v záznamech zdravotnické dokumentace, založené do spisu ze strany žalovaného, když, v této souvislosti, soud zjistil níže popsané skutečnosti. 5. Mezi oběma účastníky bylo nesporné, že žalobce, dne 12. 12. 2018, utrpěl pracovní úraz, při němž došlo k naražení lokte a zad. Následující den, tj., dne 13. 12. 2018, byl na zdravotnickém středisku Věznice Znojmo ošetřen MUDr. [jméno] [příjmení], když žalobce, dle záznamu tohoto lékaře, udával pouze bolesti lokte, do něhož se při pádu udeřil (zjištěno z lékařské dokumentace). Lékař MUDr. [příjmení] proto provedl pouze vyšetření horní končetiny žalobce, podle udávaných obtíží, a žalobci bylo v této souvislosti vystaveno potvrzení i dočasné pracovní neschopnosti, a to pro diagnózu S53.4 (poranění nervů v oblasti předloktí). 6. Mezi oběma stranami pak bylo nesporným i to, že žalobce se, poté, a to dne 20. 12. 2018, dostavil na kontrolu, na kterou byl pozván v souvislosti s posouzením důvodnosti dalšího trvání dočasné pracovní neschopnosti, když v mezidobí ošetřen nebyl. V této souvislosti pak soud konstatuje, že uvěřil žalovanému v tom, že žalobce, v onom mezidobí, rozhodně měl možnost vyhledat lékaře, pokud měl nějaké další obtíže, což ovšem zjevně neučinil (a ani to, koneckonců, netvrdil), takže skutečnost, že žalobce, v době mezi dny 13. 12. 2018 a 20. 12. 2018, lékařskou pomoc nevyhledal, i přesto, že byla nepochybně dostupná (a žalobce v této souvislosti netvrdil opak), byla nepochybně odvislá od jeho vlastního rozhodnutí. 7. Až při této další kontrole (20. 12. 2018) začal žalobce udávat bolesti krční páteře, takže lékař mu proto předepsal odpovídající analgetickou léčbu (zjištěno ze zdravotnické dokumentace). 8. Tvrzení žalobce, o tom, že si, během následujících lékařských prohlídek, opakovaně stěžoval na bolesti zad, se tedy ve zdravotnické dokumentaci takto neodrážejí. Lékař do předmětné zdravotnické dokumentace sice zaznamenal opakované návštěvy žalobce na zdravotnickém středisku, ale, tyto jeho návštěvy se týkaly pouze dermatologických problémů - vyrážky, vzniklé jako alergická reakce na předepsaný lék Diclophenac – zjištěno ze zdravotnické dokumentace. 9. I přesto však žalobce setrvával na svém tvrzení, předestřeném v tom smyslu, že při oné následné lékařské kontrole, provedené dne 20. 12. 2018 (viz výše – bod [číslo]), lékař (MUDr. [příjmení]) žalobci, i přes udávané obtíže, naordinoval pouze léky na bolest, aniž by však zajistil řádné vyšetření páteře, a, dle názoru žalobce, též MUDr. [příjmení] bagatelizoval i jeho stížnosti na bolesti a potíže s páteří, a to i v průběhu dalších lékařských kontrol, když, až teprve dne 18. 1. 2019, byl žalobce poslán na rentgenové vyšetření, během něhož měla být zjištěna„ fraktura páteře“, přičemž, následně, dne 21. 1. 2019, žalobce podstoupil i neurologické vyšetření, v ambulanci MUDr. [jméno] [příjmení], ve [obec], která konstatovala diagnózu„ suspektní fraktura spinosního výběžku C7 staršího data“ a doporučila podrobnější vyšetření. Z toho, pro podepsaný soud, ovšem vyplynulo, že se mohlo jednat o důsledek nějakého jiného zranění, k němuž mohlo dojít dříve, nežli došlo k onomu pracovnímu úrazu. 10. Žalobce poté podstoupil vyšetření za pomoci CT, dnem 12. 3. 2019, a to se závěrem:„ stav po fraktuře spinosního výběžku C7 staršího data s kaud. posunem periferního fragmentu cca 6 mm“, s tím, že, v souvislosti se zmiňovaným CT vyšetřením, bylo dále zjištěno 5 meziobratlových výrůstků, které měly vzniknout v důsledku neléčeného úrazu páteře, když soud, v této souvislosti, však poukazuje na to, že, z lékařské dokumentace, vyplynulo i to, že, dne 16. 1. 2019, však žalobce jakékoliv své obtíže se zády popřel a předmětný lékařský záznam i podepsal (zjištěno ze záznamu, zachyceného v lékařské dokumentaci). 11. Ihned dalšího dne, tj., dne 17. 1. 2019, však žalobce bolesti páteře v oblasti krku opět udával, ale, tehdy, lékař (MUDr. [příjmení]) žádný nález neučinil a ničeho tehdy nezjistil, a proto, s cílem realizace snahy o zobjektivizování zdravotního stavu žalobce, tedy lékař indikoval RTG vyšetření, které bylo posléze provedeno dnem 18. 1. 2019, s tím, že výsledek zmiňovaného RTG vyšetření je ovšem v žalobě interpretován zcela nepřesně, neboť odborná lékařka tehdy v popisu nezmiňovala„ frakturu páteře“ (viz výše – bod [číslo] – kterážto diagnóza je zjevně nepřesná), ale, podezření na„ frakturu obratle“, resp., frakturu„ procesus spinosis“ (trnový výběžek) sedmého krčního obratle. [ulice] zpráva z RTG vyšetření, jakož ani následná lékařská zpráva z neurologického vyšetření, provedeného dne 21. 1. 2019, se totiž vůbec nezmiňuje o odlomení páteře, s tím, že odborná lékařka (neuroložka – MUDr. [příjmení]) tehdy konstatovala suspektní frakturu trnového výběžku C7 (sedmého krčního obratle) a doporučila provedení CT vyšetření. Na toto doporučení bylo, ze strany MUDr. [příjmení], jehož činnost žalobce opakovaně znevažoval, však reagováno prakticky ihned, neboť, již dne 23. 1. 2019, tento lékař zmíněné vyšetření objednal (zjištěno ze záznamu ze dne 23. 1. 2019, dle něhož mělo být předmětné vyšetření provedeno dne 12. 3. 2019 - ve 14:00 hodin, takže toto odborné vyšetření bylo skutečně zajištěno, a pokud žalobce napadal i délku čekací doby, na zmiňované vyšetření, tak, v tomto ohledu, soud uvěřil žalovanému v tom, že určité čekací lhůty, na odborná vyšetření, jsou běžným jevem, když soudu, z jeho dosavadní činnosti, je známo i to, že určité čekací lhůty, na různá odborná vyšetření, pohybující se v řádu jednoho až dvou měsíců, jsou naprosto běžným jevem i v civilním životě, takže i těm občanům, kteří nejsou ve výkonu trestu, nezbývá, nežli tuto situaci akceptovat). 12. Žalovaný tedy tvrdil, že určitá časová prodleva, mezi datem objednáním předmětného vyšetření a datem jeho provedení, odpovídá běžným čekacím lhůtám na odborná vyšetření a nemůže být, tudíž, přisuzována k tíži žalovaného, v čemž podepsaný soud se žalovaným bez výhrad souhlasí. 13. Žalobní tvrzení, předestřená ze strany žalobce, jsou tak, dle názoru podepsaného soudu, v rozporu s obsahem provedených důkazů, spočívajících v záznamech, zachycených v předmětné zdravotnické dokumentaci, takže tvrzení žalobce o tom, že ono odborné vyšetření bylo zajištěno až teprve dne 5. 3. 2019, naprosto neobstojí (neboť v tento den došlo pouze k informování pacienta o této zdravotní službě a k získání informovaného souhlasu – zjištěno ze zdravotnické dokumentace). 14. Na základě CT vyšetření bylo poté zjištěno, že u žalobce došlo k odlomení trnového výběžku C7 a k jeho dislokaci o 6 mm. V této souvislosti soud konstatuje, že uvěřil žalovanému i v tom, že k tomuto stavu nemohlo dojít v důsledku neprovedeného či zanedbaného léčení, jak tvrdil žalobce, neboť obdobná zranění se léčí konzervativně, tedy bez operativních zákroků, a léčebný režim zahrnuje hlavně klidový režim, během něhož by pacient, po určitou dobu, zejména neměl zatěžovat příslušné tělesné partie, tj., krk a krční svalstvo, a proto byl žalobce ponechán v dočasné pracovní neschopnosti, nicméně, ze záznamů ve zdravotnické dokumentaci však lze dovodit i to, že odsouzený (žalobce), v rozporu s oním doporučeným klidovým režimem, navštěvoval dokonce i tělocvičnu, byť byl lékařem, v této souvislosti, výslovně poučen o možných nepříznivých důsledcích prováděného posilování. 15. Ve shora uvedených souvislostech pak soud konstatuje, že, konečně, uvěřil žalovanému i v tom, že, právě i v důsledku oné