19 C 229/2016-218 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně (původně [právnická osoba], následně její insolvenční správce [právnická osoba] – kde je v textu zmiňována žalobkyně před datem 24. 9. 2019, pak se jedná o [právnická osoba], po datu 24. 9. 2019 se jedná o [anonymizována dvě slova], srov. č.l. 82 spisu) se proti žalovanému domáhala podanou žalobou zaplacení nároku za dodání zboží, které bylo fakturováno třemi fakturami, a to: -) fakturou [číslo] ze dne 17. 8. 2012, splatnost 27. 8. 2012, na částku 3 143 Kč, tento nárok však byl později vzat zpět (viz usnesení vyhlášení na jednání dne 17. 1. 2018, č.l. 34 spisu) -) fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2013, splatnost 13. 6. 2013, na částku 92 507 Kč, -) fakturou [číslo] ze dne 16. 4. 2013, splatnost 15. 7. 2013, na částku 128 589 Kč. Žalobkyně uvedla, že jí dané zboží nebylo ze strany žalovaného doposud zaplaceno. Uvedla, že v daném případě nebyly převystavovány faktury na faktury s pozdějším datem splatnosti (viz níže), a pokud snad ano, pak se jednalo o prodloužení splatnosti na základě dohody stran. 2. Žalovaný se bránil tím, že faktury samy o sobě neprokazují předání zboží a že předání zboží musí žalobkyně prokázat. Stejně tak je potřeba prokázat, že mezi stranami byla za zboží sjednána určitá cena. Dále žalovaný poukázal na to, že zboží, které je předmětem výše uvedených faktur [číslo] bylo již ze strany žalobkyně dodáno v roce 2010. Zboží uvedené ve faktuře [číslo] bylo fakturováno již fakturou [číslo]. Zboží uvedené ve faktuře [číslo] bylo fakturováno již fakturou [číslo]. Mezi účastníky docházelo běžně k tomu, že byly nahrazovány faktury tak, že byla na základě původní faktury později vystavena ta samá faktura s novým číslem, datem vystavení a splatností. Údajně tak mělo docházet k této praxi kvůli tomu, že faktoringová společnost nechtěla do účetnictví zahrnovat faktury staršího data. Žalovaný uvedl, že zboží za uplatněné faktury z roku 2013 nebylo dodáno (bylo dodáno na základě faktur z roku 2010, viz výše) a tudíž není povinen nic plnit. Dále uvedl, že pokud by snad soud přistoupil k tomu, že by zkoumal dané dodání zboží, které proběhlo v roce 2010, pak na většinu daného nároku již bylo plněno, a tedy nárok žalobkyně ani v tomto ohledu není oprávněný. Pokud by zde snad nějaký nárok z původního dodání zboží v roce 2010 byl (v tom ohledu, že by ze strany žalovaného nebylo zboží zaplaceno), pak je nárok na zaplacení zboží již promlčen (námitka promlčení viz č.l. 29 spisu). 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: K faktuře [číslo] ze dne 17. 8. 2012, splatnost 27. 8. 2012, na částku 3 143 Kč 4. Zde byla předložena toliko samotná faktura (viz přílohová obálka k č.l. 1). Tento nárok však nebylo potřeba dále zkoumat kvůli zpětvzetí ze strany žalobkyně a následnému zastavení řízení v této části (viz výše). K faktuře [číslo] ze dne 15. 3. 2013, splatnost 13. 6. 2013, na částku 92 507 Kč 5. V případě této faktury bylo prokázáno, že dané zboží bylo původně fakturováno fakturou [číslo] ze dne 23. 6. 2010, splatnost 5. 7. 2010 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 38). Následně bylo fakturováno nově vystavenou fakturou [číslo] ze dne 18. 10. 2012, která zněla na shodnou částku jako faktura [číslo] byl zde i shodný objem odebraného zboží (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 38). Propojení mezi oběma fakturami vyplývá i z e-mailu ze dne 18. 10. 2012 od p. [příjmení] za [anonymizováno] (žalobkyni) panu [celé jméno žalovaného] (žalovanému), kde je uvedeno„ Dobrý den pane [celé jméno žalovaného], na základě dohody mezi Vámi a p. [příjmení] ze dne 15. 10. 2012, vystavili jsme Vám faktury – viz příloha. Tyto 3 faktury zasíláme na [anonymizováno] (jako podklad faktury z roku 2010 – [číslo] [číslo], [číslo] [číslo] a [číslo] [číslo]). Zároveň zasíláme k těmto fakturám dodací listy, které prosíme podepsat a vrátit zpět k nám do [obec]“ (prokázáno e-mailovou komunikací mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 18. 10. 2012 + komunikace předcházející, viz přílohová obálka k č.l. 161-167). To, že byla předmětná faktura [číslo] k e-mailu připojena, bylo prokázáno tím, že daný e-mail byl zaslán na e-mail soudu a bylo tak potvrzeno, že k e-mailu byly připojeny dané přílohy (prokázáno vytištěnými e-maily i s přílohami viz č.l. 168-175 spisu). Následně byla zaslána ze strany žalobkyně žalovanému dohoda o započtení, kde je uvedena faktura [číslo] jako pohledávka, která měla být započtena (spolu s dalšími dvěma pohledávkami) proti pohledávce žalovaného za žalobkyní [číslo] (prokázáno dohodou ze dne 31. 12. 2012, viz č.l. 158-160 spisu). V dohodě bylo uvedeno, aby byl potvrzený zápočet odeslán na adresu žalobkyně. Toto potvrzení zápočtu však nikdy nebylo prokázáno a účastníci i uvedli (viz závěrečný návrh žalovaného na č.l. 210 spisu a vyjádření žalobkyně na č.l. 203 spisu), že k žádnému zápočtu nikdy nedošlo. Soud tak neměl za prokázané, že by k tomuto zápočtu dohodou skutečně došlo. Následně byla vystavena faktura [číslo] ze dne 15. 3. 2013 se splatností 13. 6. 2013, která byla položkově totožná s fakturami [číslo] [číslo] kdy jediným rozdílem bylo, že zde byl v poslední položce uveden nově neutrální silikon v objemu„ 310 ml“ namísto„ 300 ml“ (počet ks i cena bez DPH však byly totožné) a bylo zde nově DPH 21 % (namísto 20 % DPH, prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1). Cena faktury bez DPH se od předchozích dvou nelišila, ale s ohledem na DPH - nyní 21 % namísto původních 20 %, se lišila cena s DPH (byla zde namísto původní ceny 91 742,78 Kč nová cena 92 507,31 Kč). Soud však vzal za prokázané, že opět došlo toliko k nahrazení faktury [číslo] novou fakturou, neboť je krajně nepravděpodobné, že by došlo k odběru totožného zboží toliko v rozmezí několika měsíců, a to v případě tak obsáhlého počtu položek, kdy by se nelišil ani druh odebraného zboží ani počet kusů. To, že se v daném případě lišila poslední položka v objemu – silikon 310 ml namísto 300 ml nepovažuje soud za zásadní, jelikož je možné, že od roku 2013 se změnil u dané položky objem o 10 ml a fakturu nebylo možné vystavit např. v počítačovém programu na původní balení (soud nezkoumal, zda žalobkyně používá pro vyhotovování faktur počítačový program či nikoliv, ale jednotná úprava faktur tomu napovídá) či se mohlo jednat o překlep při„ převystavování“ faktury (např. při ručním vyhotovování, pokud faktury nejsou tvořeny v počítačovém programu) apod. S ohledem na to, že faktury jsou totožné co do obsáhlého počtu položek, objemu odebraného zboží a ceny bez DPH, soud uvěřil tomu, že šlo opět o„ převystavení“ faktury, a to pouze se změnou výše DPH. Následně došlo k zaplacení dané faktury, a to skrze bankovní platbu ze dne 29. 3. 2013 (prokázáno výpisem z bankovnictví, viz přílohová obálka k č.l. 38) – ta odešla sice bez variabilního symbolu, ale byla provedena v době splatnosti faktury [číslo]. I když platba zněla na částku dle původní hodnoty DPH (20 %), tedy na 91 743 Kč, pak soud s ohledem na blízkou časovou souvislost mezi„ převystavením“ faktur shledal, že platba byla na objednávku zboží, které bylo fakturováno již fakturou [číslo] neboť se nejeví jako pravděpodobné, že by byla placena takto specifická (nezaokrouhlená) částka na účet za jinou fakturu, a to navíc ještě v době splatnosti poslední„ převystavené“ faktury. Dne 22. 3. 2013 ještě bylo ze strany žalobkyně uvedeno, že proti„ převystavené“ faktuře [číslo] bude poštou zaslán dodací list k podpisu (prokázáno e-mailem ze dne 22. 3. 2013, viz přílohová obálka k č.l. 38). K faktuře [číslo] ze dne 16. 4. 2013, splatnost 15. 7. 2013, na částku 128 589 Kč 6. V případě této faktury bylo zboží původně fakturováno již fakturou [číslo] ze dne 11. 6. 2010, splatnost 21. 6. 2010 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 38). Na fakturu pak byly hrazeny následující částky (platby byly přímo identifikovány [variabilní symbol] [číslo]; platby byly placeny na různé účty, ale z faktur založených ve spisu je patrné, že se vždy jednalo o účty žalobkyně): a. 14 000 Kč dne 24. 2. 2012 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38), b. 20 000 Kč dne 2. 5. 2012 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38), c. 30 000 Kč dne 18. 7. 2012 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38), d. 25 000 Kč dne 21. 8. 2013 (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví KB, viz přílohová obálka k č.l. 38). Celkem tak bylo na danou fakturu uhrazeno 89 000 Kč. Následně byla faktura [číslo] přefakturována na fakturu [číslo] z dubna 2013, splatnost 15. 7. 2013 (prokázáno fakturou [číslo] viz přílohová obálka k č.l. 1). Propojení mezi fakturami je patrné z e-mailu ze dne 16. 4. 2013, kde je uvedeno„ Dobrý den pane [celé jméno žalovaného], dle dohody přeposílám 1 fakturu proti [číslo] [číslo] z 11. 6. 2010. Prosím o vyfakturování zpět. Děkuji [anonymizováno]“ (prokázáno e-mailem ze dne 16. 4. 2013, viz přílohová obálka k č.l. 38). Přílohou daného e-mailu pa