25 C 47/2022-52 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu Praha-východ dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum]. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. Ze strany žalované nebyla až dosud dlužná částka uhrazena, a to ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu. 2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 3. 2022, č.j. 46 C 91/2022-37, byla vyslovena místní nepříslušnost a věc byla po právní moci usnesení postoupena zdejšímu soudu, jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalobkyně již v návrhu výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Vzhledem k tomu, že dle § 202 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 5. Na základě listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit částku 7 380 Kč nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Při odeslání upomínky pak byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat žalované částku 50 Kč, a to za každou jednotlivou upomínku. Jelikož žalovaná úvěr řádně a včas neplatila, vyzvala ji právní předchůdkyně žalobkyně postupně třemi upomínkami k zaplacení dlužné částky. 7. Žalovaná na předmětný dluh neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum], kterou žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího archu). 8. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž tato změna věřitele byla žalované oznámena přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 11. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění 13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavřením smlouvy o úvěru vznikla úvěrované (zde žalované) povinnost vrátit úvěrujícímu (zde žalobkyni) poskytnuté peněžní prostředky spolu s dalšími poplatky za poskytnutí úvěru. Tuto povinnost žalovaná nesplnila. [příjmení] žalovaná netvrdila ani jinak se nebránila. Žalovaná je v prodlení ve smyslu § 1968 o. z.. Žalobkyně má tak dále právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, jež je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 960 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odměnu a náhrady zástupce žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b AT, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.