28 C 11/2022-25 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, žalovaná dvakrát využila služeb veřejné hromadné dopravy osob, provozované žalobkyní, a uzavřela tak se žalobkyní smlouvu o přepravě osob. V obou případech byla v průběhu přepravy provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila ani stanovené jízdné a smluvní přirážku k jízdnému dle přepravních podmínek žalobkyně. Žalovaná byla revizorem na místě vyzvána k zaplacení dlužné částky, což však ani v jednom z případů neučinila. Splatnost pohledávek nastala vždy v den provedení přepravní kontroly, při které u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. 2. Žalobkyně již v žalobě výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla ohledně eventuálního postupu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. dotázána v rámci usnesení zdejšího soudu ze dne 14. 1. 2022, č. j. 28 C 11/2022-17, které bylo žalované spolu s žalobou doručeno dne [datum]. Žalovaná byla poučena také o tom, že pokud se k dotazu soudu ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím v této věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná byla citovaným usnesením zdejšího soudu taktéž vyzvána k vyjádření k žalobě, avšak i v tomto směru zůstala zcela procesně nečinná. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Žalovaná dne [datum] cestovala autobusem linky [anonymizováno] MHD v [obec] provozované žalobkyní, přičemž v 09:46 hod. byla žalovaná kontrolována revizorem a neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzal. Žalobkyni tak podle přepravních podmínek vznikl nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaná byla dne [datum] opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky, ale i přesto neuhradila ničeho. 5. Žalovaná dne [datum] cestovala autobusem linky [anonymizováno] MHD v [obec] provozované žalobkyní, přičemž v 10:06 hod. byla žalovaná kontrolována revizorem a neprokázala se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaná převzala. Žalobkyni tak podle přepravních podmínek vznikl nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému. Žalovaná byla dne [datum] opětovně vyzvána k úhradě dlužné částky, ale i přesto neuhradila ničeho. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v obou inkriminovaných případech cestovala prostředkem hromadné přepravy, provozované žalobkyní, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající z ust. § 2550 o. z., když nezaplatila jízdné. Žalované tak vznikla povinnost uhradit kromě tohoto jízdného i smluvní přirážku k jízdnému. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze shora uvedených předpisů a Tarifu [anonymizováno] integrované dopravy. Soud tedy uzavřel, že žalované vznikla v obou případech povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce žalovanou částku (jízdné + přirážku). Do prodlení s úhradou pohledávek dle § 1968 o. z. se žalovaná dostala dnem následujícím po přepravních kontrolách, kdy byla žalovaná k plnění vyzvána dle § 1958 o. z. S ohledem na to, že se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením, je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na dluh něčeho uhradila. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.