28 C 254/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, žalovaný využil služeb veřejné hromadné dopravy osob provozované Dopravním podnikem města České Budějovice, a.s., a uzavřel tak s dopravním podnikem smlouvu o přepravě osob. Byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné a smluvní přirážku dle přepravních podmínek. Žalovaný byl revizorem na místě vyzván k zaplacení dlužné částky, což však neučinil. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Pohledávka za žalovaným následně přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum], který současně obsahoval předžalobní upomínku. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil ani k podané žalobě. 3. Na základě listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu ve věci samé. 4. Žalovaný dne [datum] cestoval tramvají linky 9 MHD v [obec], provozovanou [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s., přičemž v 6:14 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem a neprokázal se platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol [číslo] který žalovaný převzal. Právní předchůdkyni žalobkyně tak podle přepravních podmínek vznikl nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému. 5. Pohledávka za žalovaným následně přešla ze [právnická osoba] podnik města České Budějovice, a.s., na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum], který současně sloužil i jako předžalobní výzva. 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval prostředkem hromadné přepravy, čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z ust. § 2550 o. z., když nezaplatil jízdné. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit kromě tohoto jízdného i smluvní přirážku. Výše jízdného a přirážky vyplývá ze shora uvedených předpisů a Tarifu jízdného městské hromadné dopravy Dopravního podniku města České Budějovice, a.s. Soud tedy uzavřel, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce žalovanou částku. Do prodlení s úhradou pohledávky dle § 1968 o. z. se žalovaný dostal dnem následujícím po přepravní kontrole, kdy byl k plnění vyzván dle § 1958 o. z. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením, je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., které však žalobkyně vyžaduje až od 16. dne od provedení přepravní kontroly, tedy ode dne [datum]. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh něčeho uhradil. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 9. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně rozhodnul soud v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. 10. Lhůtu k plnění soud žalovanému určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.