29 C 236/2022-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 29. 3. 2022, domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nezaplacení poplatku ve výši 1 900 Kč za odtah motorového vozidla [registrační značka] provozovaného žalovaným, provedený dne 12. 12. 2019 a nezaplacení částky 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částky 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky činí 27 050 Kč. Odtah byl proveden na základě pokynu strážníka Městské policie [anonymizováno] [obec] podle ustanovení § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. O odtahu byl sepsán protokol [číslo] vozidlo bylo umístěno na odtahové parkoviště provozované žalobkyní. Dne 13. 2. 2020 bylo vozidlo vyzvednuto žalovaným. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně požadovanou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 6. 6. 2022. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 6. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] a je oprávněna z pověření [anonymizováno] [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání. Žalobkyně dne 12. 12. 2019 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol [číslo]. Žalobce si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] za provedený technický úkon vyúčtoval částku 1 900 Kč a dále parkovné, které činilo částku ve výši 25 150. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. (Zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo] výzvy o úhradě dlužné částky ze dne [datum] a doručenky). 7. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Soud posoudil nárok žalobkyně v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] (§2 odst. 2) a po prostudování provedených důkazů došel k závěru, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení poplatku za provedení technického úkonu provedeného s vozidlem. 11. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dle §1970 o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že žaloba je důvodná, pročež jí soud v celém rozsahu vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 282 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 082 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.