29 C 59/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2022 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč spolu s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní konkludentní smlouvu o přepravě osob, kdy žalovaná neuhradila jízdné ve výši 60 Kč (30 Kč x 2) a přirážku ve výši 3 000 Kč (1 500 x 2) za dvě jízdy bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k níž došlo dne 2. 10. 2021 v [údaj o čase] hod. na lince autobusu – [anonymizována dvě slova] a dne 5. 10. 2021 v [údaj o čase] hod. na lince tramvaje – [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. Na tuto upomínku žalovaná nijak nereagovala a dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní příslušnicí cizího státu, konkrétně Rumunska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle Článku 10 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (Článek 14 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012). 4. Ve věci bylo na den 13. 4. 2022 nařízeno jednání, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Soud tak ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez přítomnosti účastníků. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 7. Žalovaná se přepravovala dne 2. 10. 2021 v [údaj o čase] hod. na lince autobusu – linky [anonymizováno] a dne 5. 10. 2021 v [údaj o čase] na lince tramvaje – linky [anonymizováno], jež jsou součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravních kontrolách, které v ten okamžik s žalovanou byly provedeny, se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Podle přepravního řádu v době provádění přepravních kontrol činilo jízdné 30 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou. 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. Žalovaná s žalobkyní v daných případech uzavřela nástupem do dopravního prostředku, jenž je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, konkludentně přepravní smlouvy ve smyslu § 2550 a násl. o. z., čímž jí vznikla povinnost podle přepravního řádu zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaná se při přepravních kontrolách neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak povinnost zaplatit též zmíněnou přirážku k jízdnému. Žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila, když dluh včas neuhradila, čímž se dne následujícího, tedy 3. 10. 2021 a 6. 10. 2021, ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Opak žalovaná netvrdila a ani se jinak nebránila. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 3 060 Kč (2 x 1 530 Kč), podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,5 % ročně ke dni počátku prodlení). 11. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 060 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.