32 C 66/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou podanou dne 26. 2. 2021 u zdejšího soudu se žalobkyně domáhá určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany žalované ze dne 29. 9. 2020. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2020 na pozici Communications Business Partner uzavřenou na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Žalovaná se pokusila ve dnech 31. 7. 2020 a 17. 8. 2020 zrušit pracovní poměr ve zkušební době, nicméně ani jedno nebylo žalobkyni doručeno zákonným způsobem. Určení jejich zdánlivosti a popř. neplatnosti se žalobkyně domáhala žalobou vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], přičemž toto bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Výpověď ze dne 29. 9. 2020 zaslala žalovaná žalobkyni prostřednictvím poštovních služeb, aniž by se pokusila nejdříve doručit na pracovišti. Výpověď byla odůvodněna závažným porušením povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, a to konkrétně tím, že dne 30. 7. 2020 se nezúčastnila schůzky se svým vedoucím zaměstnancem a že se ve dnech 31. 7. 2020 a 17. 8. 2020 nedostavila na pracoviště. Skutečnost, že by se svým jednáním dopustila porušení povinností, žalobkyně odmítá. Žádost o schůzku ji byla dne 30. 7. 2020 zaslána jen chvíli před koncem pracovní doby, a to během online schůzky s jinými zaměstnanci, která trvala až do konce pracovní doby. Návrh na schůzku v 17:00 hodin žalobkyně odmítla, neboť po pracovní době měla již rodinné povinnosti, a proto se dohodli na náhradním termínu 31. 7. 2020 v 9.00 hodin. Pokud jde o tvrzené nedodržení postupu při žádosti o schválení práce z domova, toto žalobkyně rovněž odmítá s tím, že vzhledem k probíhající pandemii bylo naopak třeba souhlasu nadřízených k práci v prostorách žalované, které podléhaly hygienickým opatřením, a mohlo v nich být přítomno max. 20 % zaměstnanců. Dne 31. 7. 2020 vykonávala žalobkyně práci z domova v souladu s tímto postupem, přičemž její nadřízený ji ničeho nevytkl, když schůzka se mohla konat online i po telefonu. Den 17. 8. 2020 byl první pracovní den žalobkyně po dvoutýdenní dovolené, přičemž již dne 14. 8. 2020 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou, aby ji nadále přidělovala práci. Na tuto výzvu reagovala žalovaná až dne 17. 8. 2021, kdy žalobkyni sdělila, že očekává její přítomnost na pracovišti a současně řešili zprovoznění technických prostředků nezbytných k výkonu práce. Na to žalobkyně reagovala tím, že sdělila, že preferuje práci z domova, a to zejména z důvodu výskytu onemocnění Covid-19 na pracovišti žalované, což jí žalovaná na rozdíl od ostatních zaměstnanců neumožnila a tím porušila zásadu rovného zacházení. Dle žalobkyně jsou důvody uvedené ve výpověď pouze záminkou k rozvázání pracovního poměru, který se žalobkyni nepodařilo skončit ve zkušební době. 2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že žalobu považuje za zcela nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí, a to jednak pro nedostatek naléhavého právního zájmu, když pracovní poměr žalobkyně byl zrušen ve zkušební době ke dni 17. 8. 2020, které nebylo úspěšně napadeno u soudu v zákonné prekluzivní lhůtě, a proto se považuje za platné a soud není v jiném řízení oprávněn toto zkoumat. Otázku doručení předmětného zrušení pracovního poměru ve zkušební době, by pak měl soud zkoumat jako předběžnou otázku. Toto zrušení se ve smyslu § 334 odst. 3 zákoníku práce považuje za doručené, neboť s ohledem na informaci, že žalobkyně se rozhodla vykonávat práci z domova, doručoval žalovaný toto zrušení právě v místě bydliště, kde žalobkyně odmítla komunikovat, a to jak přes domovní interkom, tak přes telefon, a dokument převzít. Na písemnou výzvu, pak žalobkyně reagovala sdělením, že v této záležitosti má žalovaná komunikovat s jejím právním zástupcem. Již v tento okamžik považuje žalovaná písemnost za doručenou. Přesto se po domluvě pokusila doručit právní zástupkyni žalobkyně v místě jejího sídla, přičemž tato odmítla písemnost i před předchozí explicitní dohodu převzít. Pokud jde o vlastní výpověď, tu považuje žalovaná za doručenou rovněž v souladu s novými zákonnými pravidly, přičemž zdůrazňuje, že pracovní poměr může být byť i opakovaně ukončován dalším rozvazovacím úkonem (k tomu rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2647/2000 ze dne 26. 6. 2001). Pokud jde o výpovědní důvody, závažná porušení povinností vyplývajících z právních předpisů shledala žalovaná v odmítnutí dostavení se na pracoviště dne 30. 7. 2020, dále k údajné práci z domova dne 31. 7. 2020, ke které nebyla žalobkyně oprávněna dle vnitřních předpisů žalované a opětovné odmítnutí dostavení se na pracoviště dne 17. 8. 2020 s tím, že se žalobkyně rozhodla pracovat až do konce srpna z domova. Při snaze o kontakt v místě bydliště pak žalobkyně odmítla i přes tvrzený home office se zástupci žalované komunikovat, ačkoliv byla prokazatelně doma přítomna. Tímto svým jednáním porušila opakovaně povinnosti stanovené v § 301 písm. a) a c) zákoníku práce, přičemž žalovaná zdůrazňuje, že pro pracovní poměr a výkon závislé práce je charakteristické, že jde o vztah nadřízenosti a podřízenosti, kdy zaměstnanec vykonává práci podle pokynů zaměstnavatele, přičemž není pravdou, že by žalovaná umožnila čerpat zaměstnancům benefit výkonu práce z domova bez dalšího. 3. V replice pak žalobkyně uvedla, že 31. 7. 2020 se žalovaná poprvé pokusila zrušit pracovní poměr žalobkyně ve zkušební době, když jí zaslala předmětný dokument na email, ačkoliv již předtím znemožnila žalobkyni přístup do schránky a ačkoliv žalobkyně nikdy nedala souhlas s doručováním prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací. Zkušební doba žalobkyně uplynula dne 31. 7. 2020. Rozhodně nedošlo k jejímu prodloužení z důvodu čerpání tzv. floating day dne 8. 7. 2020, za který žalobkyni sice náležela náhrady mzdy, avšak přesto tento den vykonávala práci pro žalovanou. Po návratu z dvoutýdenní dovolené dne 17. 8. 2020 byla žalobkyně informována, že v průběhu dne dojde ke zprovoznění technických prostředků nezbytných k výkonu práce, a proto i s ohledem na výše uvedené uplynutí zkušební doby, žalobkyně nevěřila, že ji ten den může být doručováno zrušení ve zkušební době avizované v sms zprávě z neznámého čísla a domnívala se, že jde o jinou písemnost. Navíc se v předmětné době ani nezdržovala doma a nemohla tedy písemnost převzít a ani odmítnout. Po ujištění své právní zástupkyně, že žalovaná skutečně doručuje zrušení pracovního poměru ve zkušební době, což je listina, u které je vyžadováno doručení do vlastních rukou, odvolala zmocnění k přijetí této listiny s tím, že ji převezme sama. Žádnou písemnost tedy neodmítla převzít a nelze ji tedy považovat za doručenou a zrušení ve zkušební době považuje za zdánlivé jednání. Pokud jde o výpověď, žalovaná měla možnost vyzvat žalobkyni k dostavení se na pracoviště a zde ji výpověď předat, tudíž nepovažuje závěr žalované ohledně nemožnosti doručení na pracovišti za pravdivý. Dále uvádí, že dne 30. 7. 2020 se jednalo o žádost o schůzku, nikoli o pokyn k ní. Žalobkyně sice prostřednictvím tabulky ohlásila svoji přítomnost na pracovišti dne 31. 7. 2020, ze zdravotních důvodů však musela toto odvolat a pracovat z domova, což svému nadřízenému bezprostředně oznámila. Navíc práce z domova neznamená, že musí být z tohoto místa vykonávána, ale může jí konat kdekoliv. Tudíž není pravda, že žalobkyně potvrdila žalované, že se nachází v místě svého bydliště. 4. Při prvním jednání ve věci žalobkyně sdělila, že při předmětném doručování dne 17. 8. 2020 nebyla doma, ale že tam byla její sousedka [jméno] [jméno], která tam krmila kočky a jejíž čestné prohlášení ze dne 29. 9. 2021 předložila soudu. 5. Po druhém jednání ve věci samé v reakci na dosavadní průběh řízení, žalobkyně uvedla, že i nadále považuje důkaz provedenou audionahrávkou za nezákonný a že trvá na jeho nepřipuštění v tomto řízení. Dále uvedla, že trvá na své nepřítomnosti v místě bydliště v době pořizování nahrávky, jak již v řízení vypověděla dne 17. 8. 2020 odpoledne, odjížděla ke svým rodičům do [obec], což dokládá jízdenkou na vklad z [obec] do [obec], vystavenou na jméno žalobkyně. Jízdenku z [obec] do [obec] již nemá k dispozici, neboť nefungoval elektronický systém koupě jízdenek, běžně však cesta trvá hodinu. Před odjezdem měla pochůzky po úřadech, přičemž syn odcházel z domova s ní, když ten měl jít sportovat na Letnou a sejít se měli až na Hlavním nádraží, do doby jednání soudu nevěděla, že syn se vrátil domů a komunikoval s panem [příjmení] a paní [příjmení]. Dále má žalobkyně za to, že její přítomnost v bydlišti dne 17. 8. 2020 je pro řízení bezpředmětná, když informaci o tom, co se jí pokouší zaměstnavatel doručit, dostala až prostřednictvím sms zprávy v 15:50 hodin. Žalobkyně nemohla odmítnout převzít písemnost od žalované, bez toho aniž by věděla, jakou se jí snaží doručit písemnost. Odmítnout přijmout písemnost žalobkyně nemohla, ani kdyby doma byla s tím, že s žalovanou odmítla komunikovat. Žalovaná ani není oprávněna požadov