38 C 108/2022-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 5. 2021 uzavřela s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2021 Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč, jehož poskytnutí mu bylo dne 11. 6. 2021 schváleno a bylo mu umožněno jeho čerpání. Jelikož ze strany žalovaného došlo k závažnému porušení kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován a dne 3. 1. 2022 byl celý kontokorent zesplatněn. Ke dni zesplatnění kontokorentu sestávala dlužná pohledávka z dlužné jistiny ve výši 38 016,09 Kč a z nesplaceného smluvního úroku vyúčtovaného za období od 1. 10. 2021 do 2. 1. 2022 ve výši 1 850,46 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Gruzií nebyla sjednána žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Gruzie sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů plynoucích ze shora uvedené smlouvy a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu, přičemž soud vyšel z toho, že bydliště žalovaného se nachází v České republice. Jedná se o místo, které žalovaný sám udal jako svoji adresu, přičemž změnu této adresy druhé straně nenahlásil (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 11. 2011, ve věci c [číslo] [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] [příjmení], ECR I [číslo], usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 5208/2009 ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Nd 25/2014 nebo sp. zn. 28 Nd 195/2012). 3. Soud nařídil jednání na den 17. 8. 2022, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno dne 25. 7. 2022 a to náhradním způsobem doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Dostatečná lhůta k přípravě jednání dle § 115 o. s. ř. tedy byla zachována, a soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela dne 20. 5. 2021 s žalovaným [příjmení] smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou [ulice] podmínky, a Ceník. Na základě Rámcové smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] (viz Rámcová smlouva [číslo] o našich službách, včetně platebních ze dne 20. 5. 2021; [ulice] podmínky, Ceník). Dne 11. 6. 2021 byl mezi žalobkyní a žalovaným uzavřen Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě (viz Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě). Na jehož základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorent ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal kontokorent průběžně splácet každým připsáním peněz na běžný účet, nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal, že měsíční příjem peněz na běžný účet pokryje alespoň výši napočítaných úroků za předchozí měsíc. Žalovaný se konečně zavázal mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Pro případ porušení jakékoliv z podmínek byla žalobkyně oprávněna žalovanému kontokorent zablokovat a celý kontokorent zesplatnit (viz Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě ze dne 11. 6. 2021; Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; Podmínky pro užívání kontokorentu). Za účelem poskytnutí kontokorentu žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného (viz výpis z běžného účtu žalovaného za období od 10. 6. 2021 do 16. 2. 2021). Žalovaný kontokorentní úvěr čerpal až do výše 50 000 Kč, s tím, že dne 3. 1. 2022 nebyl na běžném účtu žalovaného dostatečný disponibilní (viz přehled čerpání a splacení kontokorentu). Žalobkyně dne 3. 1. 2022 kontokorent zablokovala a zesplatnila jej v celé výši. Tato výzva by též předžalobní upomínkou a žalovanému byla zaslána dne 3. 1. 2022 (viz výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 3. 1. 2022; poštovní podací arch ze dne 4. 1. 2022). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud má za prokázané, že žalovaný čerpal kontokorentní úvěr, avšak nezajistil na běžném účtu dostatečný disponibilní zůstatek. Proto žalobkyně kontokorent v souladu se smluvním ujednáním zablokovala a celý úvěr ke dni 3. 1. 2022 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho zaplatil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 521 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 521 Kč, kdy žalobkyně další náklady nepožadovala. 10. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností uvedených ve výrocích tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.