38 C 157/2022-51 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 26. 11. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnutý úvěr celkem v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 411,07 Kč a to ode dne 23. 12. 2020. Dále se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 8,90% ročně a poplatky v souladu s výše uvedenou smlouvu a obchodními podmínkami žalobkyně. Žalobkyně svůj závazek splnila a žalovanému poskytla úvěr ke dni 26. 11. 2020 a to převodem na účet žalovaného. Žalovaný úvěr čerpal, avšak nesplácel splátky úvěru řádně a včas, proto žalobkyně úvěr dne 28. 6. 2021 zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 24. 6. 2022, a to do vlastních rukou, přičemž žalobkyně již v žalobě uvedla, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 26. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] (dále též„ Smlouva“), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude žalobkyni splácet úvěr v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 1 411,07 Kč s účinností ode dne 23. 12. 2020. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,90 % p.a. (viz smlouva o úvěru, základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru). Součástí Smlouvy byly Všeobecné produktové podmínky, a sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to z potvrzené výše příjmů žalovaného (viz potvrzení o výši příjmů, žádost o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Žalovanému byl úvěr poskytnut ve výši 80 000 Kč na účet žalovaného č.ú. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (viz výpis z úvěrového účtu). Na základě produktových podmínek žalobkyně přistoupila ke zesplatnění dluhu ke dni 28. 6. 2021 (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 30. 6. 2021 a poštovní podací arch). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne 31. 3. 2022 s poštovním podacím archem z téhož dne). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o.z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet celkem v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 411,07 Kč, které byly splatné vždy k 23. dni v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,90 % a dalšími poplatky. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z., ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 052 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 209 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 80 214,93 Kč sestávající z částky 4 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 920 Kč ve výši 2 923,20 Kč. 13. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.