38 C 188/2022-29 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 9. 2020. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 15 869 Kč ze zřízeného účtu [číslo] avšak porušil smluvní podmínky, neboť úvěr nesplácel v dohodnutých splátkách ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo účtovat smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1% denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. S účinností ke dni 31. 3. 2022 žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Francii, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaný je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámil žádnou změnu svého bydliště. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, odstoupení od úvěrové smlouvy číslo [tel. číslo] [PSČ] ze dne 24. 2. 2022, výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo [tel. číslo] 43 100 ze dne 4. 4. 2022, výpis z úvěru [číslo] [PSČ] 443 100, poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 1. 2022, produktové podmínky pro revolvingové úvěry [jméno] bank, sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, Všeobecné obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo [tel. číslo] 162 840) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 9. 2020 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které, žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, který žalovaný vyčerpal částkou ve výši 15 869 Kč. Žalovaný se zavázal část úvěru splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,76 % Součástí smlouvy o poskytnutí úvěru byly rovněž všeobecné úvěrové podmínky. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému smluvní pokutu za prodlení, která byla 6 stanovena ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení. Žalovaný se rovněž zavázal v rámci splátky úvěru platit měsíční pojistné ve výši 5,99 % ze splátky úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně jej proto vyzvala dne 24. 2. 2022 k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však i přes výzvu ničeho nezaplatil, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2022, což bylo žalovanému oznámeno. Celková dlužná částka činila ke dni zesplatnění částku 5 734,33 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 3 278,64 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 578,81 Kč, z dlužného pojistného ve výši 473,60 Kč, úroku ve výši 703,28 Kč, a z náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 700 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Žalobkyně s žalovaným uzavřely úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec, který žalovaný vyčerpal v celkové výši 15 869 Kč, přičemž žalovaný se úvěr zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas dle sjednaných podmínek, což vyplývá s výpisu spotřebitelského úvěru. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 578,81 Kč, přičemž nárok na takto vyúčtovanou smluvní pokutu vznikl žalobkyni na základě úvěrové smlouvy, Sazebníku a § 2048 an. o. z., a náklady spojené s vymáháním stanovené Smlouvou ve výši 700 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž podle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, podání návrhu ve věci samé), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.