38 C 249/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 24. 6. 2022 po žalovaném domáhala zaplacení 24 566 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 566 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] a.s. [webová adresa]“), uzavřela s žalovaným dne 5. 5. 2020 smlouvu o členství v programu [příjmení] [příjmení], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut k užívání mobilní telefon iPhone 11 256GB barva fialová v hodnotě 24 566 Kč. Žalovaný se zavázal hradit za užívání mobilního telefonu pravidelný členský poplatek, členství v programu. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky programu [webová adresa] [příjmení]. Žalovaný pravidelné měsíční poplatky nehradil a dostal se do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně proto od smlouvy odstoupil, přičemž žalovanému vystavil dne 13. 10. 2020 fakturu [číslo] na úhradu celkové částky předmětného mobilního telefonu ve výši 24 566 Kč se splatností dne 23. 10. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni 23. 11. 2021 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud zjistil, že žalovaný je státním občanem [příjmení] federativní republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhláška č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Ruská federace sjednali zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze shora uvedeného druhu smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení [příjmení] použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle čl. 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 5. 9. 2022. Žalobkyně svůj souhlas vyjádřila v podané žalobě. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 6. Společnost [webová adresa] a.s., a žalovaný uzavřeli dne 5. 5. 2020 smlouvu o členství v programu [příjmení] [příjmení], na jejímž základě [webová adresa] žalovanému poskytla k užívání mobilní telefon iPhone 11 256GB barva fialová (prokázáno z předávacího protokolu přístroje ze dne 5. 5. 2020). Součástí smlouvy byly obchodní podmínky programu [příjmení] [příjmení]. Žalovaný se zavázal hradit za užívání mobilního telefonu měsíční poplatky a poplatky za členství v programu. První členský poplatek byl žalovaný povinen uhradit před převzetí zařízení, každá další měsíční úhrada byla splatná každý měsíc v návaznosti na předem zaslané vyúčtování (prokázáno z obchodních podmínek [příjmení] [příjmení]). Žalovaný pravidelné měsíční poplatky dle vystavených faktur nehradil. Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil, přičemž žalovanému následně vystavil dne 13. 10. 2020 fakturu [číslo] na úhradu celkové částky předmětného mobilního telefonu ve výši 24 566 Kč se splatností dne 23. 10. 2020 (prokázáno fakturou [číslo]). [webová adresa] a.s., pohledávku postoupila na žalobkyni s účinností ke dni 23. 11. 2021, o čemž žalovaného vyrozuměla dne 2. 12. 2021 a dále ho přípisem ze dne 3. 1. 2022 vyzvala k vrácení dlužné částky. Za náklady spojené s vymáháním pohledávky si žalobkyně vyúčtovala částku 217 Kč (prokázáno rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2021, včetně příloh výzva ze dne 3. 1. 2022 s poštovním podacím archem, dílčí smlouva o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2021, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 12. 2021 s poštovním podacím archem ze dne 6. 12. 2021, potvrzení o provedení transakce). Žalobkyně žalovanému zaslala dne 12. 4. 2022 předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022 s poštovním podacím archem z téhož dne). 7. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně: 8. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena. 9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a. s. a žalovaným byla uzavřena tzv. nepojmenovaná smlouva dle § 1746 odst. 2 o. z., na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby v rámci členství v programu Alza, přičemž poskytování spočívalo zejm. v předání zařízení (mobilního telefonu iPhone 11 256GB, fialový) žalovanému za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Pro případ nevrácení předaného zařízení byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobkyně uhradit hodnotu zařízení, která činila 24 566 Kč. Žalovaný nehradil pravidelný členský poplatek, ač k tomu byl dle smlouvy povinen. S ohledem na porušení smluvních povinností na straně žalovaného, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s čl. 6 smluvních podmínek programu k odstoupení od smlouvy a k ukončení členství žalovaného v programu. Žalovaný následně nevrátil poskytnuté zařízení, a právní předchůdkyně žalobkyně proto žalovanému vyúčtovala částku 24 566 Kč připadající na hodnotu zařízení splatnou dne 23. 10. 2020. Žalovaný tuto částku nezaplatil do data splatnosti, čímž se dostal ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platil. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně částky 217 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 435 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 983 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 566 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.