38 C 44/2022-88 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [číslo] ze dne 24. 10. 2006 (dále jen„ Smlouva“). Žalobkyně se na základě Smlouvy zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěrový rámec čerpat a splácet peněžní prostředky včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách splatnými vždy k 25. dni kalendářního měsíce ve výši 5% z vyčerpané částky úvěru ke dni vystavení výpisu, minimálně však ve výši 500 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně ke dni 25. 7. 2020 dlužnou částku zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Soud zjistil, že žalovaný je italským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 3. Soud nařídil jednání na den 29. 7. 2022, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno dne 11. 7. 2022 a to náhradním způsobem doručení dle § 49 odst. 4 o.s.ř. Dostatečná lhůta k přípravě jednání dle § 115 o. s. ř. tedy byla zachována, a soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 24. 10. 2006 Smlouvu o úvěru ke kreditní kartě [číslo], na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr do úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč (dále jen„ Smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému otevřen úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, který byl ke dni 1. 11. 2008 navýšen na částku 40 000 Kč (viz Smlouva o úvěru ke kreditní kartě [číslo], oznámení o poskytnutí úvěru ČSOB k žádosti ze dne 24. 10. 2006, oznámení o navýšení úvěrového limitu ze dne 16. 8. 2008, oznámení ČSOB o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů v Kč). Za účelem uzavření Smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly [ulice] podmínky pro ČSOB kreditní a platební karty. Smluvní úrok byl sjednán s úrokovou sazbou ve výši 19,20% p.a. Úrok z prodlení byl sjednán ve výši 15% p.a. Žalovaný se dle Smlouvy zavázal zajistit na účtu vždy k 25. dni kalendářního měsíce dostatek disponzibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků a naběhlých úroků z prodlení. V případě překročení úvěrového limitu je částka, o kterou je úvěrový limit překročen, splatná ihned. Pro případ porušení jakékoliv z podmínek byla žalobkyně oprávněna žalovanému úvěr zablokovat a celý jej zesplatnit. Žalovaný začal peněžní prostředky čerpat dne 28. 11. 2006 (viz historie účtu č. [bankovní účet], popis sestavy historie účtu). Žalovaný své závazky neplnil řádně a včas, neboť ke dni 3. 5. 2020 činil nepovolený záporný debetní zůstatek na účtu částkou 1 044,33 Kč. Žalobkyně žalovanému proto dne 4. 5. 2020 zaslala výzvu k úhradě dluhu, na kterou žalovaný nereagoval (viz výzva k úhradě dluhu ze dne 4. 5. 2020 včetně dodejky). Dlužná pohledávka žalobkyně byla proto ke dni 25. 7. 2020 zesplatněna, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (viz oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 7. 2020 četně dodejky). Žalobkyně žalovanému zaslala dne 14. 5. 2021 předžalobní upomínku (předžalobní upomínka, včetně obálky spolu s vyčíslením pohledávky). 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud má za prokázané, že žalovaný čerpal úvěrový rámec, avšak nezajistil na běžném účtu dostatečný disponibilní zůstatek. Proto žalobkyně úvěr v souladu se smluvním ujednáním zablokovala a celý úvěr ke dni 25. 7. 2020 zesplatnila. Žalovaný netvrdil, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho zaplatil, čímž neunesl své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 023 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 023 Kč, kdy žalobkyně další náklady nepožadovala. 10. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností uvedených ve výrocích tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.