38 C 574/2021-68 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18. 11. 2021 ve znění změny žaloby ze dne 5. 2. 2022 domáhala určení, že žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla tov. zn. Peugeot RZ [anonymizována čtyři slova] později [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ Vozidlo“). Uvedla, že předmětné vozidlo prodala žalovanému na základě kupní smlouvy, přičemž prodej vozidla zajišťoval její tehdejší přítel. V rámci předání vozidla byl žalovanému předán rovněž malý i velký technický průkaz vozidla. Žalovaný následně neposkytnul součinnost nutnou k přepisu vozidla na nového vlastníka v registru vozidel. Žalobkyni nadále chodí pokuty, které jsou po ní správními orgány vymáhány, ačkoliv již není po několik let vlastníkem vozidla. Bez aktuálních dokladů k vozidlu žalobkyně zároveň nemůže provést změnu v zápisu v registru vozidel. Ohledně žalovaného podala žalobkyně na Policii ČR trestní oznámení pro podezření ze spáchání podvodu, neboť následně zjistila, že žalovaný již vozidlo dále prodal další osobě. Žalovaný v rámci výpovědi u policejního orgánu uvedl, že vozidlo od žalobkyně odkoupil, ale následně jej již na sebe nepřepsal v registru vozidel. Věc byla policejním orgánem uzavřena pro podezření ze spáchání přestupku, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna. 2. Žalobkyně svůj naléhavý právní zájem na podané negativní určovací žalobě dovozuje z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20, neboť na základě pravomocného rozhodnutí civilního soudu o určení, že žalobce není vlastníkem daného vozidla, lze odstranit údaj o vlastnictví daného vozidla z registru vozidel. 3. Žalovaný uvedl, že činí nesporným, že žalobkyni zná. Jako sporné označil uzavření kupní smlouvy, neboť tehdy uzavřel s přítelem žalobkyně smlouvu o pronájmu vozu, a to na dobu cca 8 měsíců, od listopadu 2017 do července 2018. Následně si vozidlo ponechal přítel žalobkyně. O další historii vozidla žalovaný nic neví. 4. Soud zjistil, že oba účastníci mají občanství Vietnamské socialistické republiky a povolen pobyt na území ČR, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 11 odst. 1 cit. nařízení. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela s žalovaným ústní kupní smlouvu, a to v červnu 2017, přičemž jí bylo následně ze strany žalovaného přislíbeno, že žalovaný provede změny v registru vozidel v následujícím týdnu, což neučinil (viz výslech žalobkyně). Vyrozuměním Policie ČR ze dne 2. 4. 2020 bylo podané trestní oznámení na žalovaného z důvodu spáchání podvodu kvalifikováno jako přestupek podle § 83 odst. 1 písm. b) zák. č. 56/2001 Sb., s tím, že bylo rovněž konstatováno, že spáchaný přestupek je již prekludován. Žalovaný potvrdil, že vozidlo od žalobkyně koupil za sjednanou cenu 25 000 Kč. Ohledně důvodu nepřepsání změny vlastníka v registru vozidel, žalovaný uvedl, že mu bylo vozidlo předáno v zahraničí, kde jej nějakou dobu užíval, a když se poté vrátil do ČR, rozhodl se, že vozidlo prodá, a proto mu to přišlo zbytečné (viz vyrozumění Policie ČR ze dne 2. 4. 2020, č. j. KRPA-53836-14/TČ-2020-00 14 11 – [část obce]). Sdělením Městského Úřadu v [obec] bylo žalobkyni sděleno, že ve věcech udělených pokut nejsou splněny liberační důvody, přičemž žalobkyně je nadále vedena v registru vozidel jako provozovatel vozidla tov. zn. Peugeot [registrační značka] později [anonymizováno], [příjmení]: [anonymizováno] (viz sdělení správního orgánu ze dne 22. 3. 2021). Sdělením o přestupcích ze dne 8. 4. 2021, ze dne 9. 4. 2021 a ze dne 14. 4. 2021 a následnými výzvami Městského úřadu v Kutné Hoře byla žalobkyně vyzvána k úhradě pokuty za překročení nejvyšší povolené rychlosti (viz sdělení o přestupku ze dne 8. 4. 2021, ze dne 9. 4. 2021 a ze dne 14. 4. 2021, výzva k uhrazení částky ze dne 14. 4. 2021, ze dne 12. 4. 2021 a ze dne 16. 4. 2021). Usnesením Magistrátu hl. m. Praha ze dne 22. 6. 2021 č.j. 284534/2021 bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně týkající se převodu zápisu vlastnického práva k již zmíněnému vozidlu. Proti uvedenému rozhodnutí bylo ze strany žalobkyně podáno odvolání dne 7. 7. 2021 (viz usnesení Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 22. 6. 2021 a odvolání ze dne 7. 7. 2021). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Podaná žaloba je tzv. určovací žalobou, která je dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přípustná jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem. Ten je obecně dán za předpokladu, že je nezbytné odstranění právně nejisté situace, čímž má být docíleno předejití možným budoucím sporům, k jejichž vzniku by mohla nejistá situace zavdat příčinu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 506/2010). 9. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. 10. V daném případě se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně není vlastníkem Vozidla, přičemž soud dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem na negativním určení vlastnického práva k Vozidlu, neboť je nutné uvést v soulad stav zapsaný ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem, a žalobkyně je tak dle § 985 o. z. aktivně legitimována k podání určovací žaloby. S ohledem na nemožnost nápravy změny v registru vozidel ve správním řízení, který žalobkyně neúspěšně využila, má soud za to, že ve světle judikatury Ústavního soudu ČR lze případné důsledky napravit v rámci civilního řízení (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20). 11. V řízení bylo prokázáno, že na základě ústní kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu § 2079 a násl. o. z. došlo k prodeji Vozidla žalovanému, a to v červnu 2017. [příjmení] prodej a předání Vozidla byl ze strany žalovaného potvrzen, a to v rámci jeho podaného vysvětlení na Policii. Následně však již nedošlo k zápisu změny vlastníka v registru vozidle dle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, neboť žalovaný neposkytl patřičnou součinnost. Žalobkyni opakovaně chodily pokuty za nepřiměřenou rychlost v jízdě, a to k vozidlu, které již fakticky neužívala a které předala spolu se všemi dokumenty včetně malého i velkého technického průkazu žalovanému. Rovněž má soud za prokázané, že se žalobkyně aktivně snažila nesoulad údajů zapsaných v registru vozidel napravit, avšak správní řízení bylo zastaveno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala, že Vozidlo prodala žalovanému, a že tak již není nejpozději od konce června 2017 vlastníkem Vozidla. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání žaloby, účast na jednání soudu dne 26. 8. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t., přičemž právní zástupce žalobkyně nedoložila, že by byla plátcem DPH. 13. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.