39 C 35/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 18. 12. 2020 domáhá zaplacení částky ve výši 90 750 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 11. 6. 2020 si žalobkyně, jako kupující objednala u žalovaného, jako prodávajícího použitý nákladní návěs ADR zn. [příjmení], typ [anonymizována dvě slova] provedení [anonymizováno], kdy dne 12. 6. 2020 žalobkyně uhradila zálohovou platbu na kupní cenu ve výši 90 750 Kč dle zálohové faktury č. [anonymizováno]. Následně byla žalovanou vystavena faktura na celkovou kupní cenu č. [anonymizováno]. V rámci objednávky si žalobkyně vymínila, že podmínkou koupě je platná technická prohlídka návěsu. Po předložení dokladů bylo zjištěno, že není technická prohlídka v režimu ADR zajištěna, a z toho důvodu žalobkyně dne 24. 6. 2020 objednávku zrušila a vyzvala žalovanou k vrácení zálohy. 2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že došlo k odstoupení od smlouvy ovšem s tím, že bylo dohodnuto, že si žalovaná může odpočítat od uhrazené kupní ceny částku ve výši 5 000 Kč, což navrhla sama žalobkyně, přičemž nakonec se strany dohodly na částce ve výši 3 000 Kč. Šlo o úhradu za technickou prohlídku vozidla. Žalobkyně měla dle tvrzení žalované vystavit dobropis na částku 3 000 Kč + DPH, žalovaná však nic neobdržela, a aby byla věc vyřízena, poslala žalobkyni dne 18. 12. 2020 částku ve výši 87 120 Kč (záloha mínus 3000 Kč + DPH). Žalovaná uvádí, že projevila dobrou vůli a přistoupila na vrácení finančních prostředků, přestože podmínky jednostranného odstoupení od kupní smlouvy dány nebyly dány. Žalovaná dále uvedla, že platba byla poslána na účet dne 18. 12. 2020 a ten samý den byla podána žaloba ve věci, žalobkyně ale neomezila spor a soud by k tomuto měl přihlédnout při rozhodování o nákladech řízení. 3. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalované uvedla, že podmínka technické prohlídky v režimu ADR byla písemně vymíněna i v objednávce ze dne 12. 6. 2020, nejednalo se tudíž o pozdější vymínění, jak uvedla žalovaná. Co se týče jednání o možné úlevě z povinnosti vrátit zálohu žalobkyně uvedla, že toto bylo nabízeno v rámci smírného řešení. Ke smírnému vyřešení ovšem nikdy nedošlo. Žalobkyně přistoupila k podání žaloby až dne 18. 12. 2020, což je měsíc od uplynutí lhůty dle předžalobní výzvy k zaplacení. V čase podání žaloby nebyla provedena žádná úhrada ze strany žalované. Žalobce potvrzuje, že v den podání žaloby, fakticky po podání žaloby obdržel částečné plnění v částce 87 120 Kč. Žalovaná měla více než dost času reagovat. Žalovaná však svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení ignorovala více jak půl roku, a teprve riziko soudního sporu ji přimělo k zaplacení. 4. Žalobkyně stejným podání vzala žalobu zpět a to do části žalované jistiny ve výši 87 120 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87 120 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení. 5. Řízení bylo co do částky ve výši 87 120 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87 120 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení zastaveno usnesením ze dne 28. 5. 2021, č. j. [číslo jednací]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 6. 2021. 6. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o.s.ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o.s.ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. 7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 8. Žalobkyně si objednala u žalovaného použitý nákladní návěs ADR zn. [příjmení], typ [anonymizována dvě slova] provedení [anonymizováno], kdy dne 12. 6. 2020 žalobkyně uhradila zálohovou platbu na kupní cenu ve výši 90 750 Kč. V rámci objednávky si žalobkyně vymínila, že podmínkou koupě je platná technická prohlídka návěsu. [ulice] prohlídka v režimu ADR však nebyla zajištěna, a z toho důvodu žalobkyně dne 24. 6. 2020 objednávku zrušila a vyzvala žalovanou k vrácení zálohy. Žalovaná zálohu vrátila ve výši 87 120 Kč Částku ve výši 3 630 Kč žalobkyni neuhradila. 9. Soud po právní stránce posoudil věc takto. 10. Dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 11. Z důkazů vyplývá, že technická prohlídka byla vymíněna již v rámci objednávky. 12. V e-mailu ze dne 16. 6. 2020 žalobkyně mimo jiné uvádí, že„ náklady na zmařenou technickou prohlídku uhradíme na základě předložených dokladů a faktury v deklarované ceně 3 000 Kč + DPH“. 13. Prohlášení v e-mailu nesplňuje náležitosti uznání dluhu, když teoreticky žalobkyni ani žádný dluh nevznikl, když to byla právě ona, která zaplatila zálohu na kupní cenu ve výši 90 750 Kč a v této kupní smlouvě si vymínila, že nákladní návěs musí mít platnou technickou prohlídku. A právě pro nedostatek této podmínky bylo od smlouvy odstoupeno. V řízení pak ani nebylo prokázáno, že technická prohlídka byla povedena, když žalovaný sice soudu dodal doklad na částku 1 050 Kč, který je datován 15. 6. 2020, nicméně potom není jasné, jak to, že v den předání (dle objednávky 18. 6. 2020) návěs neměl platnou technickou kontrolu, což v podstatě žádná ze stran sporu neučinila sporným. Z tohoto dokladu o zaplacení dále není ani zřejmé, že technická prohlídka byla provedena právě na návěs požadovaný žalobkyní. 14. V předžalobní výzvě už žalobkyně požadovala celou částku (90 750 Kč) s tím, že vstřícný krok ohledně zaplacení technické prohlídky byl pouze návrh v rámci pokusů vyřešit věc smírnou cestou. Ke smírnému vyřešení však nedošlo. Žalované proto vznikla povinnost k vrácení celé zálohy kupní ceny. 15. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to ve výši 8,25 % dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. 16. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 281,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 630 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 750 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., z tarifní hodnoty ve výši 3 630 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 960 Kč ve výši 4 191,60 Kč.