39 C 508/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, která byla doručena shora nadepsanému soudu dne 2. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 290 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že dne 5. 1. 2015 uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit i se souhrnným poplatkem ve výši 7 360 Kč. Dle této smlouvy měl žalovaná týdně splácet 310 Kč a to tak, že první splátka měla být uhrazena 12. 1. 2015 a každá další splátka do sedmého dne od předchozí splátky. V případě, že by se žalovaná ocitla v prodlení s plněním či by neplnila vůbec, dle smluvních podmínek se zbytek dluhu zesplatní v termínu nejbližší další splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, přičemž se dostal do prodlení, když splatnost pohledávky nastala ke dni 2. 3. 2015. Žalovaná na svém dluhu dosud uhradila jen částku ve výši 5 300 Kč. 2. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Soud k projednání věci nařídil ústní jednání na den 17. 1. 2022, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalované doručeno fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě na výzvu soudu nijak nevyjádřila a ani se bez omluvy k jednání soudu nedostavila. Proto soud postupoval v souladu s ustanovením §101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud hodnotil důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná dne 5. 1. 2015 uzavřela se žalobkyní smlouvu o půjčce, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, ty se zavázala žalovaná splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 360 Kč. Celková výše půjčky tak činila 17 360 Kč. Týdenní splátka byla sjednána ve výši 310 Kč, přičemž 1. splátka měla proběhnout do 12. 1. 2015 (prokázáno: Smlouva o půjčce). 6. Žalovaná splácela úvěr nepravidelně a dosud na předmětnou půjčku neplatila pravidelně (prokázáno: platební historie). 7. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno: Předžalobní upomínkou s potvrzením o jejím odeslání). 8. Po právní stránce soud dospěl k následujícím právním závěrům: 9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 10. Ačkoliv je smlouva mezi žalobkyní a žalovanou nazvána jako smlouva o půjčce, posoudil soud tuto smlouvu s ohledem na její obsah jako smlouvu o úvěru. 11. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Dle § 1969 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 15. Dle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 16. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 360 Kč, a to v týdenních splátkách ve výši 310 Kč. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou jednotlivých splátek, dle smluvních podmínek má toto porušení povinnosti za následek zesplatnění zbylé dlužné částky. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k uhrazení dlužné částky, ovšem v řízení se žalovaná nijak nevyjádřila a bez omluvy se k ústnímu jednání nedostavila, proto ani netvrdila, natož neprokázala, že by dluh již splatila. 17. O povinnosti zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak dospěl k závěru, že je žaloba důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.