40 C 531/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok vznikl dle tvrzení žalobkyně z titulu smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené dne 16. 12. 2016 mezi žalovaným a žalobkyní (tehdy jako [právnická osoba]). Žalovaný řádně nehradil vyúčtování za poskytované služby. Žalovaný nezaplatil poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč, smluvní pokutu za nevrácení zařízení [modem] [anonymizováno 5 slov] ve výši 2 000 Kč, smluvní pokutu za nevrácení zařízení [modem] [anonymizována čtyři slova] ve výši 2 000 Kč a nájemné za obě zařízení za měsíce červen 2019 až září 2019 ve výši 478,72 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2021, do dnešního dne však neuhradil ničeho. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 11. 2021 č. j. 40 C 531/2021-15 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 16. 12. 2016 se žalobkyní smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě této smlouvy poskytovala žalobkyně žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Žalobkyně poskytla žalovanému výše uvedená zařízení potřebná pro příjem poskytovaných služeb a to za nájemné 70 Kč měsíčně za každé zařízení. Ve smlouvě (ceníku služeb) byl sjednán také poplatek ve výši 500 Kč za odpojení služby z důvodu nedoplatku. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil vyúčtování služeb splatná ve dnech 5. 6. 2019, 5. 7. 2019, 5. 8. 2019 a 5. 9. 2019, kterými bylo žalovanému účtováno nájemné v celkové výši 560 Kč, došlo k odpojení služeb a vyúčtováním splatným dne 20. 9. 2019 byl žalované vyúčtován poplatek za odpojení ve výši 500 Kč. Zároveň bylo o částku 81,28 Kč sníženo poslední vyúčtování. Žalovaný ani na základě výzev žalobkyně nevrátil výše uvedená zařízení a žalobkyni tedy dle smlouvy vznikl nárok na uhrazení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každé z těchto zařízení. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 14. 7. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho. (zjištěno ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] včetně všeobecných obchodních podmínek pro domácnosti a ceníku poplatků, zakázkových listů, vyúčtování ze dne 15. 5. 2019, 15. 6. 2019, 15. 7. 2019, 15. 8. 2019 a 1. 9. 2019, výzvy k úhradě ze dne 14. 7. 2021 včetně poštovního podacího archu) Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalobkyně jako poskytovatel služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, poskytovala žalovanému na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] služby připojení k internetu a televiznímu signálu. Součástí smlouvy byla také nájemní smlouva k výše uvedeným zařízením ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl povinen hradit měsíční vyúčtování, tuto povinnost však řádně neplnil a je tedy povinen uhradit dlužné nájemné a poplatek za odpojení. Žalovaný je dále povinen uhradit smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl. o. z. za nevrácení dvou zařízení po 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po výzvách žalobkyni ničeho neuhradil, je nárok žalobkyně důvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč O místě plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.