40 C 569/2021-22 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 15. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonních čísel [tel. číslo] a [tel. číslo]. V souvislosti s těmito službami využil žalovaný marketingovou akci žalobkyně [název akce] [příjmení], na jejímž základě se zavázal využívat a hradit po dobu dvou let služby žalobkyně, za což mu byla poskytnuta sleva na zařízení tm Huawei Y5 a Huawei MediaPad T3 v celkové výši 7 200 Kč. Žalovaný následně porušil podmínky této akce, když ve dnech 3. 6. 2020 a 4. 5. 2020 předčasně vypověděl smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na výše uvedených telefonních číslech. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat doplatek kupní ceny za uvedená zařízení do výše poskytnuté slevy ve výši 7 200 Kč. Žalobkyně se dále domáhá úroků z prodlení. Žalovaný požadovanou částku neuhradil ani na základě opakovaných výzev žalobkyně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal nečinný. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 12. 2021 č. j. 40 C 569/2021-11 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. V usnesení soud žalovaného současně poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní a to: dodatek ke smlouvě č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 19. 7. 2019, dodatek ke smlouvě č. [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 7. 2019, stvrzenku [číslo] ze dne 27. 7. 2019, fakturu [číslo] ze dne 19. 7. 2019, vrubopis ze dne 3. 11. 2020, vrubopis ze dne 12. 11. 2020, upomínka [číslo] ze dne 8. 12. 2020, upozornění [číslo] ze dne 13. 8. 2021 včetně dodejky, předžalobní upomínka ze dne 22. 9. 2021 včetně dodejky, potvrzení o ukončení služby na čísle [tel. číslo] ze dne 4. 5. 2020, potvrzení o ukončení služby na čísle [tel. číslo] ze dne 4. 5. 2020, pravidla marketingové akce HW bonus – červenec 2019, a učinil následující závěr o skutkovém a právním stavu. Žalobkyně poskytovala žalovanému služby elektronických komunikací prostřednictvím telefonních čísel [tel. číslo] a [tel. číslo]. V souvislosti s těmito službami využil žalovaný marketingovou akci žalobkyně [název akce] [příjmení], na jejímž základě se zavázal využívat a hradit po dobu dvou let služby žalobkyně, za což mu byla poskytnuta sleva na zařízení tm Huawei Y5 a Huawei MediaPad T3 v celkové výši 7 200 Kč. Žalovaný následně porušil podmínky této akce, když ve dnech 3. 6. 2020 a 4. 5. 2020 předčasně vypověděl smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na výše uvedených telefonních číslech. Tím došlo k naplnění rozvazovacích podmínek ve smyslu § 548 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) sjednaných v kupních smlouvách ve smyslu § 2079 a násl. o. z. a žalovanému tak zanikl nárok na poskytnuté slevy a vznikla mu povinnost doplatit kupní cenu 2 500 Kč za zařízení tm Huawei Y5 a 4 700 Kč za zařízení Huawei MediaPad T3. Tyto nároky žalobkyně uplatnila opravným daňovým dokladem ze dne 3. 11. 2020 na částku 4 700 Kč, splatným dne 17. 11. 2020, a opravným daňovým dokladem ze dne 29. 10. 2020 na částku 2 500 Kč, splatným dne 12. 11. 2020. Žalobkyni dále vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to od data následujícího po splatnosti opravných daňových dokladů, tedy od 13. 11. 2020 pro částku 2 500 Kč a od 18. 11. 2020 pro částku 4 700 Kč. Žalobkyně se však domáhala úroku z prodlení z částky 7 200 Kč od 18. 11. 2020 a soud byl jejím návrhem vázán. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůty k plnění určil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.