47 C 161/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle ust. § 63 zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. V rámci smlouvy byla žalovanému zapůjčena dvě doplňková zařízení označené v žalobě. Smluvní vztah byl ukončen pro porušování smluvních podmínek ze strany právního předchůdce žalobkyně dopisem ze dne [datum]. Podle čl. 7 Všeobecných podmínek byl žalovaný povinen toto zařízení právnímu předchůdci žalobkyně vrátit do 14 dnů po ukončení smluvního vztahu, pro porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každé zařízení. Žalovaný nesplnil svou povinnost v uvedené lhůtě doplňková zařízení vrátit, žalobkyně se proto domáhá zaplacení shora uvedené částky jako smluvní pokuty. Žalobkyně souhlasila s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto postupu v určené lhůtě nevyjádřila a soud tak předpokládal její souhlas (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů (smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] Všeobecné podmínky, zakázkový list, odstoupení od smlouvy, výzva k úhradě) soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva podle zákona č. 127/2000 Sb., jejímž předmětem byly služby poskytované právním předchůdcem žalobkyně, žalované byla poskytnuta dvě doplňková zařízení. Smluvní vztah byl ukončen dopisem z [datum], žalovaný tak byl povinen dle 7.6 Všeobecných podmínek vrátit doplňková zařízení do 14 dnů od ukončení smluvního vztahu, pro porušení této povinnosti si účastníci smlouvy dohodli zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za každé zařízení. V řízení bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem [částka] nevznikl, případně že žalovanou částku zcela či částečně uhradil. Žalovaný byl v řízení nečinný, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí, výzva k úhradě, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].