55 C 488/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaných zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní uzavřeli dne 17. 4. 2018 s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovaným finanční částku ve výši 177 000 Kč. Žalovaní se zavázali žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 8,90 % p. a. a poplatky podle ceníku, který byl součástí smlouvy o úvěru, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 2 609 Kč - vždy do 15. dne v měsíci. Žalovaní však splátky nehradili řádně a včas, žalobkyně proto ke dni 26. 10. 2019 celý úvěr zesplatnila. Žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovaní nic nezaplatili. 2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a zůstali v řízení nečinní. 3. Žalovaní mají mongolské státní občanství a povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy projednávaná věc má cizí prvek. Jelikož žalovaní mají evidováno bydliště na území České republiky, je podle čl. 37 odst. 1 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, dána pravomoc věc projednat a rozhodnout českým soudům. 4. Usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval soud žalované, aby se ve lhůtě 20 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřili k připojené žalobě, vylíčily rozhodné skutečnosti a označily důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalovaní se ve stanovené lhůtě však nijak nevyjádřili. 5. Soud postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. [číslo jednací], soud žalované v souladu s § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřili ve věci samé k žalobě, která jim byla doručena spolu s usnesením. Zároveň soud žalované uvedeným usnesením poučil o následcích této výzvy. 7. Dne 20. 10. 2021 bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému 1) do vlastních rukou. Žalovaný 1) se k žalobě nevyjádřila. Žalovanému 2) se nepodařilo výše uvedené usnesení doručit. 8. Ve vztahu k žalovanému 1) tedy soud podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. 9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 10. Dne 17. 4. 2018 uzavřeli žalovaní s žalobkyní smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 177 000 Kč. Žalovaní se zavázali hradit úvěr formou pravidelných měsíčních splátek po 2 609 Kč, a to vždy nejpozději k 15. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 8,90 % p. a. a poplatky. Žalovaní nehradili úvěr řádně a včas. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru). 11. Žalobkyně ke dni 26. 10. 2019 celý úvěr zesplatnila. (Zjištěno z rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu). 12. Žalobkyně zaslala žalovaným předžalobní upomínku. (Zjištěno z předžalobní upomínky). 13. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 14. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 15. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech, přičemž dle čl. 36 odst. 1 je rozhodným právem právo české. 16. Žalobkyně s žalovanými uzavřela úvěrovou smlouvu podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaní ji uzavřeli mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovaným úvěr ve výši 177 000 Kč. Žalovaní čerpali finanční prostředky, avšak řádně nehradili sjednané měsíční splátky, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého dluhu a vyzvala žalované k jeho zaplacení. Jelikož žalovaní nezaplatili dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostali se podle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž podle § 1970 o. z. nárok na úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 818,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 633 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 165 801,58 Kč sestávající z částky 7 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 120 Kč ve výši 5 065,20 Kč.