55 C 529/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2021 domáhala vydání rozsudku, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní konkludentní smlouvu o přepravě osob, kdy žalovaná neuhradila jízdné ve výši 30 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč za jednu jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD žalobkyně, k níž došlo dne 29. 8. 2021 v 13:14 hod. na lince [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. Na tuto upomínku žalovaná nijak nereagovala a dlužnou částku do dnešního dne žalobkyni nezaplatila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 2. Soud zjistil, že žalovaná je státní občankou Bulharské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 6. Žalovaná se přepravovala dne 29. 8. 2021 v 13:14 hod. na lince [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova], jež je součástí sítě MHD provozované žalobkyní. Při přepravní kontrole, která v ten okamžik s žalovanou byla provedena, se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem. Podle přepravního řádu v době provádění přepravních kontrol činilo jízdné 30 Kč a přirážka k jízdnému částku 1 500 Kč. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle čl. 7 je rozhodným právem právo české. 9. Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách a dále vyhlášku č. 175/2000 Sb., Přepravní řád. Žalovaná s žalobkyní v daném případě uzavřela nástupem do dopravního prostředku, jenž je součástí sítě MHD provozované žalobkyní, konkludentně přepravní smlouvu ve smyslu § 2550 a násl. o. z., čímž jí vznikla povinnost podle přepravního řádu zaplatit jízdné a pro případ neprokázání se platným jízdním dokladem při přepravní kontrole též přirážku k jízdnému. Žalovaná se při přepravní kontrole neprokázala platným jízdním dokladem a vznikla jí tak povinnost zaplatit též zmíněnou přirážku k jízdnému. Žalovaná své smluvní povinnosti nesplnila, když dluh včas neuhradila, čímž se dne následujícího, tedy 30. 8. 2021, ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Opak žalovaná netvrdila a ani se jinak nebránila. Žalobkyně má proto, vedle práva na zaplacení částky 1 530 Kč, podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (8,25 % ročně ke dni počátku prodlení). 10. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v celém rozsahu žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 13. Třídenní lhůtu k náhradě nákladů řízení soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení na účet právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.