60 C 124/2021 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že spol. [anonymizována tři slova], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 6. 9. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit do 13. 10. 2018. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 27. 9. 2019 postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Před upomínku žalovaný ničeho nezaplatil. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. [číslo jednací], opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, se sídlem [adresa]. 3. Soud ve věci na den 23. 11. 2022 nařídil jednání, ke kterému se dostavila opatrovnice žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, a to podáním ze dne 16. 11. 2022 (doručeným soudu téhož dne), ve kterém zároveň souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. S ohledem na to, že se žalobkyně uvedeného jednání nezúčastnila, tak nemohla být v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena o tom, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále nebyla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. 4. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 6. 9. 2018 smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 7 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného. Ve smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný úvěr splatí do 25 dnů od poskytnutí úvěru. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]). 7. Před uzavřením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení a vyšla přitom z příjmu žalovaného 22 000 Kč měsíčně a dále zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků. (Zjištěno z podání žalobkyně ze dne [datum]). 8. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil. (Zjištěno z podání žalobkyně ze dne 16. 11. 2022). 9. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). 10. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 11. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky, a to převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 25 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplatil. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 12. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 13. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 14. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první). 21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 9. 2018 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nad to soud uvádí, že pokud by se žalobkyně účastnila jednání konaného dne 23. 11. 2022 u zdejšího soudu, tak by mohla doplnit dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, což se však nestalo kvůli její neúčasti na citovaném jednání a z tohoto důvodu nemohla být v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o tom, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a připravila se tak sama o dobrodiní ze strany soudu, který by ji v souladu s výše uvedeným ustanovením poučil o možnosti doplnit důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů sa