60 C 328/2021-61 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí s tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 11. 2016 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se zavázala vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb. Žalovaný podstatně porušil smluvní povinnosti, když na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl v přiměřené době uhrazen a žalobkyně od smlouvy ke dni 9. 4. 2021 odstoupila. Žalovaný do dnešního dne vzniklý dluh neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občan Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 7 odst. 1 tohoto nařízení je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť závazek měl být splněn na území České republiky. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 20. 2. 2022 a žalobkyni dne 7. 3. 2022. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, produktové podmínky, obchodní podmínky, ceník, výpisy z účtu, odstoupení od smlouvy, smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, potvrzení úplaty, oznámení o postoupení včetně poštovních archů a předžalobní výzva včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu: Dne 21. 11. 2016 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, kterou se žalobkyně zavázala vést žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb. Žalovaný podstatně porušil smluvní povinnosti, když na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl v přiměřené době uhrazen a žalobkyně od smlouvy ke dni 9. 4. 2021 odstoupila. Žalobkyně si v důsledku nedostatku prostředků na účtu nemohl strhnout smluvené poplatky a žalovanému tak vznikl dluh ve výši 3 092,44 Kč, který žalovaný do dnešního dne neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést účet a žalovaný se zavázal udržovat na účtu kladný zůstatek. Pro případ vzniku záporného debetního zůstatku byl žalovaný povinen tento záporný debetní zůstatek vyrovnat a současně platit úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Žalovanému vznikl záporný debetní zůstatek, který však i přes výzvu žalobkyně nevyrovnal, a proto žalobkyně smlouvu vypověděla v souladu s §1998 o. z. a Smlouvou. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení s odkazem na § 1970 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, sestávající se z částky 600 Kč jako odměny advokátky za 3 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) a. t., když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, dále z částky 300 Kč za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., to vše + 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, v platném znění a dále ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč. O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.