9 C 2/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 150 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] na základě ústní smlouvy o zápůjčce žalobce zapůjčil žalovanému částku ve výši 150.000 Kč s tím, že dlužná částka má být žalobci vrácena do dvou let, tedy do [datum]. Dne [datum] žalovaný utvrdil svůj závazek vůči žalobci uznáním dluhu co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Protože žalovaný na dluh vůči žalobci neuhradil ničeho, dne [datum] mu byla prostřednictvím právního zástupce žalovaného odeslána do datové schránky výzva k úhradě dluhu, která byla doručena dne [datum]. Do dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný svůj dluh neuhradil. Žalobce požaduje po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení z celkové zapůjčené částky ode dne následujícího po dni splatnosti až do zaplacení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě listiny uznání dluhu bylo zjištěno, že žalovaný si od žalobce půjčil částku 150 000 Kč dne [datum] s tím, že ji vrátí do dvou let od jejího půjčení, zároveň tento dluh vůči žalobci uznal. Listina je datována dne [datum]. Z listiny výzva k úhradě dluhu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu podáním ze dne [datum], která byla žalovanému zaslána datovou schránkou, která byla doručena dne [datum]. 4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Soud na danou věc aplikoval ustanovení § 2390 a násl. o.z. o zápůjčce a shledal, že mezi stranami byla sjednána ústní smlouva o zápůjčce dne [datum], ve které žalobce přenechal žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku ve výši 150 000 Kč do 2 let od jejího přenechání, tj. do [datum]. K vrácení zápůjčky však nedošlo, a to ani přes výzvu žalobce. Listinu uznání dluhu pak soud posoudil dle § 2053 a násl. o.z. jako uznání dluhu co do důvodu i výše. Podle § 1968 a 1969 o.z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení; po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 5. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 862 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající z částky 7 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 200 Kč ve výši 4 662 Kč.