11 C 159/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14. 4. 2023 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 420 Kč s příslušenstvím představující nesplacený úvěr poskytnutý žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 9.2.2022 uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku na webových stránkách [webová adresa]. Na základě této smlouvy, po posouzení úvěruschopnosti, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal zaplatit do dne 2. 3. 2022 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 420 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě výzev žalobkyně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 2. 11. 2023 se bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání doručeno fikcí, 10. dnem uložení na poště, dne 8. 9. 2023, a následně vhozeno do domovní schránky. Soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti. 3. Při jednání dne 2. 11. 2023 žalobkyně na dotaz soudu ohledně předložení důkazů k prokázání prověřování úvěruschopnosti uvedla, že žádnými takovými dokumenty nedisponuje. 4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce„ TETIČKA“ [číslo] ve které byla sjednána bezúčelová, krátkodobá zápůjčka ve výši 9 000 Kč, splatná jednorázově, s tím, že doba trvání zápůjčky je 21 dní a žalovaný je povinen vrátit kromě jistiny 9 000 Kč také poplatek za poskytnutí zápůjčky po slevě ve výši 1 710 Kč Celkem tak měl žalovaný zaplatit částku 10 710 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % p.a., RPSN pak 26 891,79 %. Pro případ prodloužení splatnosti zápůjčky na žádost žalovaného je povinen uhradit poplatek za prodloužené vy výši 38 % z jistiny zápůjčky při prodloužení splatnosti o 31 dnů (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřená mezi společnosti [právnická osoba] a žalovaným, standardních informací o zápůjčce TETIČKA [číslo]). 6. Žalovaný zaslal z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] na účet právní předchůdkyně žalobkyně č. [bankovní účet] s [variabilní symbol] a textem pro příjemce„ ověřovací platba [celé jméno žalovaného]„, vedený tamtéž, dne 28. 12. 2021 částku 1 Kč (zjištěno z detailu pohybu – platba převody uvnitř banky ze dne 4. 4. 2023, částka 1 Kč). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala prostřednictvím služby ThePay. [právnická osoba] žalovanému na účet č. [bankovní účet] s [variabilní symbol] dne 9. 2. 2022 částku 9 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 9. 2. 2022 na částku 9 000 Kč). 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2023, resp. realizační smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 13.2.2023, uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO] přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Současně byl vyzván k úhradě pohledávky před podáním žaloby, a to ve výši 16 872 Kč do tří dnů a současně k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 7 550 Kč (zjištěno z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 1. 1. 2023, realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 13. 2. 2023 včetně přílohy [číslo] seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 2. 2023 a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 2. 2023 včetně podacího lístku ze dne 25. 2. 2023). 1. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 2. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta převodem na účet částka ve výši 9 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému toto bylo oznámeno. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě výzvy. 3. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně: 4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen jako„ ZSÚ“). 5. Soud se předně ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalované. 6. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. 9. Na základě uvedeného a provedených důkazů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svým povinnostem stanoveným v § 87 a § 84 a násl. ZSÚ nedostála, resp. soud nemohl posoudit, zda jim dostála, když dle svého tvrzení, žalobkyně nedisponuje dokumenty prokazujícími, na základě jakých skutečností byla shledána schopnost žalovaného úvěr splácet. 10. Soud má tak za to, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného a dospěl tak, na základě shora uvedeného, k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. 11. Dle § 2991 odst. 1 a 2 záko