15 C 154/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému v souladu s ujednáními smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum]. V souladu s ujednáními v této smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 20 000 Kč. Při schvalování úvěru byla individuálně posuzována schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,90 % p.a. a se sjednanými poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu. Smlouva byla ukončena pro závažné porušení smluvních povinností ze strany žalovaného a žalovaný byl dne [datum] vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 19 002,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 120,25 Kč ke dni [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 016,74 Kč ke dni [datum], s úrokem ve výši 15 % p.a. z částky 19 002,45 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 19 002,45 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku ani k předžalobní výzvě nezaplatil. 2. Usnesením soudu ze dne 16. 8. 2023, č. j. 15 C 54/2023-15, byl žalovaný vyzván dle § 115a o. s. ř., aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí dne [datum] a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Stanovená 15-ti denní lhůta marně uběhla dnem [datum], přičemž k datu nařízení věci na den vyhlášení, stejně tak k datu vyhlášení nebylo obsahem spisu žádné vyjádření žalovaného. Má se tedy za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalobkyně naopak s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o. s. ř. výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu. Následně soud za účelem vyhlášení rozsudku nařídil jednání na den [datum], ke kterému již žádný z účastníků nebyl předvolán. 3. Z dokazování provedeného smlouvou o kontokorentním úvěru na sporožirový účet č. [bankovní účet], standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, ceníkem pro soukromou klientelu účinným od 10. 9. 2022, výpisy z účtu č. [bankovní účet] za duben - prosinec 2015, za leden - prosinec 2017, za leden - prosinec 2018, za leden - prosinec 2019, za leden - prosinec 2020, za leden - prosinec 2021 a za leden - říjen 2022, dále výpisem poplatků za roky 2019, 2020, 2021 a 2022, výzvou žalobkyně ze dne [datum] včetně dodejky, předžalobními výzvou k úhradě dluhu ze dne [datum] včetně podacího archu, soud zjistil následující skutkový stav věci nezbytný k rozhodnutí ve věci: 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč jako bezúčelový spotřebitelský úvěr na sporožirový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal daný úvěr spolu s úroky splatit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne žalovaný úvěr čerpat. Žalovaný daný úvěr čerpal, avšak ani přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nedošlo ze strany žalovaného k vyrovnání nepovoleného přečerpání na daném účtu. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. 5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. V posuzovaném případě bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty prostřednictvím jeho bankovního účtu peněžní prostředky a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve sjednané výši a způsobem dle ujednání smlouvy. S ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy se aplikuje také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“). Je třeba také uvést, že ještě před uzavřením spotřebitelského úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když osobu žalovaného lustrovala v dostupných rejstřících, přičemž neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet daný úvěr. Žalovaný však své závazky vůči žalobkyni řádně a včas neplnil, když nevrátil žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané době ani přes výzvu žalobkyně a poskytnutí lhůty k úhradě dluhu. Pro toto závažné porušení smluvních povinností dle ujednání čl. 3 3. smlouvy ve spojení s obchodními podmínkami vzniklo žalobkyni právo na zesplatnění úvěru a kontokorentu. Žalobkyni tak v souladu s § 2399 odst. 1 o.z. vznikl nárok na zaplacení dlužné částky z poskytnutého kontokorentu a dlužné částky z poskytnutého úvěru a na úrok ve sjednané výši a dále ve výši dle § 122 odst. 4 ZSÚ. Žalovaný svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil, a tedy neunesl v tomto smyslu své břemeno tvrzení a důkazní. Zároveň je třeba podotknout, že právě díky rozhodnutí věci bez jednání (které soud ve skutkově jednoduchých věcech preferuje s ohledem na ekonomii řízení), s nímž žalovaný souhlasil fikcí (viz odstavec 2. odůvodnění tohoto rozsudku), alespoň nedošlo k navýšení nákladů žalovaného, spočívající v úhradě vyšších nákladů řízení protistrany za účast advokáta u jednání. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Pariční lhůta byla určena ve standardní délce tří dnů s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 002,45 Kč, sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč O povinnosti žalovaného k úhradě nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.