15 C 48/2023-35 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejíž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do třiceti dnů ode dne jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Sjednány byly další volitelné služby v celkové výši 148 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho, čímž se dostal do prodlení a později byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Celková výše žalovaného nároku sestává (kromě příslušenství) z nezaplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 450 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 2. Soud v projednávané věci nařídil ústní jednání na den [datum], přičemž předvolání k tomuto jednání bylo žalobkyni, resp. právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne [datum] a žalovanému dne [datum]. Žalobkyně, resp. její právní zástupce zaslal soudu omluvu z jednání (č. l. 28) a zároveň souhlasil s tím, aby věc byla soudem projednána v nepřítomnosti žalobkyně. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a ani se bez omluvy k jednání soudu nedostavil, ač byl řádně a včas obeslán. Proto soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z předložených listinných důkazů. 3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů založených ve spise: výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], předsmluvní informace, úvěrová smlouva, předžalobní výzva vč. podacího archu, výpis z bankovního účtu, opis výpisu proplacení smlouvy, splátkový kalendář, sazebník poplatků, kopie dokladů, úvěrová karta klienta, nebankovní registr klientských informací, výpis z účtu žalobkyně. 4. Všechny listinné důkazy pak soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o. s. ř., přičemž vycházel toliko z důkazů označených žalobkyní. Žalovaný soudu totiž ničeho netvrdil ani nepředložil žádné důkazní návrhy. Veškeré důkazy předložené žalobkyní pak vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů, ostatně nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. <b>5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč jako bezúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalovaný úvěr čerpal jednorázově; žalovaná se zavázala daný úvěr splatit do třiceti dnů ode dne jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč (vše zjištěno z úvěrové smlouvy, z předsmluvních informací, z výpisu z bankovního účtu, z opisu výpisu proplacení smlouvy a ze sazebníku poplatků). Ještě před uzavřením spotřebitelského úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splatit daný úvěr (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z úvěrové karty klienta a z nebankovního registru klientských informací). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění vč. poštovního podacího archu). <b>7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:</b> 8. Žaloba je důvodná. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 14. V posuzovaném případě bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena úvěrová smlouva, přičemž žalovaný nevystupoval v souvislosti s podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, tudíž s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy se na daný případ aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZSÚ“). Na tomto místě je třeba uvést, že ještě před uzavřením spotřebitelského úvěru žalobkyně řádně a přiměřeným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž neměla (a nemohla mít) důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet daný úvěr. Soud má tedy za prokázané, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 ve spojení s § 2 odst. 3 ZSÚ, a to ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do třiceti dnů ode dne jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a poplatku ve výši 148 Kč za volitelné služby. 15. Jelikož žalovaný svou absolutní nečinností v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by na dlužnou částku uhradil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně (čímž neunesl své důkazní břemeno), soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku ve výši 16 393 Kč, sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 49 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 450 Kč. 16. Pro úplnost je třeba také doplnit, že soud hodlal v souladu s § 118a odst. 1 a 3, o. s. ř. poučit žalovaného o nezbytnosti doplnit svá případná tvrzení, jakož i důkazní návrhy, a to v souvislosti s možností vyvrátit tvrzení žalobkyně o výši a případně i o důvodu takto vzniklého dluhu. Nicméně žalovaný se k nařízenému jednání vůbec nedostavil, takže soud opravdu nemohl žalovaného patřičně poučit, jakož i vyzvat k označení přiléhavých důkazních návrhů. Za této situace pak soud dospěl k závěru, že žalovaný neunesl své břemeno tvrzení a rovněž ani své břemeno důkazní, a to ohledně případného zpochybnění výše či důvodu takto vzniklého dluhu, uplatněného žalobkyní, v rámci tohoto řízení. 17. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, přičemž žalovaný ani netvrdil, natož pak prokázal, že by na dlužnou částku uhradil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně, čímž neunesl své důkazní břemeno, a proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu ji vyhověl. 18. Dále vzhledem k tomu, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O povinnosti k zaplacení úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou (§ 160 o. s. ř.). Uvedenou lhůtu soud shledal jako optimální, a to i s ohledem na období letních dovolených. 20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží snížená odměna za formulářovou žalobu stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen„ a