15 C 58/2023-21 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovanou dne [datum] uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejíž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30ti dnů ode dne jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Sjednány byly další volitelné služby v celkové výši 592 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila částku ve výši 6 707 Kč, která byla žalobkyní započítána v následujícím pořadí: poplatek za online platbu, poplatek za desetiprocentní odklad, poplatek za odklad splatnosti korunovým odkladem, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky. Žalovaná později úvěr řádně a včas nesplácela, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila. Celková výše žalovaného nároku činí částku 15 250 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 12 881 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč a smluvních pokut v celkové výši 382 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaná ničeho neuhradila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně důsledně zkoumala úvěruschopnost žalované, prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, prostřednictvím registru [příjmení] a v Centrální evidenci exekucí a též v insolvenčním rejstříku. Důsledně jí podrobila credit scoringu a přezkoumávala příjmovou a výdajovou stránku a ukazatele podstatné pro posouzení úvěruschopnosti s tím, že pokud následně přestala žadatelka hradit úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. 2. Usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 15 C 58/2023-15 byla žalovaná vyzvána dle § 115a o.s.ř., aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalované doručeno fikcí dne [datum] a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Stanovená patnáctidenní lhůta marně uběhla dnem [datum], přičemž k datu nařízení věci na den vyhlášení, stejně tak k datu vyhlášení nebylo obsahem spisu žádné vyjádření žalované. Má se tedy za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalobkyně naopak s rozhodnutím bez jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu. Následně soud za účelem vyhlášení rozsudku nařídil vyhlášení rozsudku na den [datum], ke kterému již žádný z účastníků nebyl předvolán, a to v souladu s o. s. ř. a poučením obsaženým v usnesení. 3. Listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti v souladu s § 132 o.s.ř., přičemž vycházel z důkazů označených žalobkyní. Žalovaná soudu nenavrhla a nepředložila žádné důkazy. Veškeré důkazy předložené žalobkyní vzájemně korespondovaly z hlediska skutkového, časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Soud tedy veškeré důkazy hodnotil v jejich vzájemné souvislosti jako věrohodné a pravé. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu označenou jako„ Úvěrová smlouva“, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč jako bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaná se zavázala daný úvěr splatit do 30ti dnů ode dne jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč; (viz smlouva ze dne [datum] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Ještě před uzavřením spotřebitelského úvěru žalobkyně důsledně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, prostřednictvím registru [příjmení] a v Centrální evidenci exekucí a též v insolvenčním rejstříku. Důsledně jí podrobila credit scoringu a přezkoumávala příjmovou a výdajovou stránku a ukazatele podstatné pro posouzení úvěruschopnosti s tím, že pokud následně přestala žadatelka hradit úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta). Žalovaná úvěr čerpala jednorázově dne [datum] ve výši 15 000 Kč; (viz opis výpisu proplacení smlouvy). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva k plnění vč. poštovního podacího archu ze dne [datum]). 6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak od měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 11. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. V posuzovaném případě bylo nad veškerou pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva, přičemž žalovaná vystupovala mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, tudíž se v daném případě (s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy) aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“). Je třeba na tomto místě poznamenat, že ještě před uzavřením spotřebitelského úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když osobu žalované lustrovala v dostupných rejstřících, přičemž neměla pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr. Soud má tedy za prokázané, že žalované byl žalobkyní poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 3 ZSÚ ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 30ti dnů ode dne jeho poskytnutí, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Jelikož žalovaná svou absolutní nečinností v řízení netvrdila, ani neprokázala, že by na dlužnou částku uhradila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně (čímž neunesla své důkazní břemeno), soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalovanou částku ve výši 15 250 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 12 881 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč a smluvních pokut v celkové výši 382 Kč. 13. Lhůtu k plnění soud určil nikoli ve standardní třídenní délce, ale v délce jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť s ohledem na mimořádné okolnosti spojené s ekonomickou situací v České republice (spočívající ve výrazném zdražování, vysoké inflaci a energetické krizi), kdy došlo k neúměrnému navýšení téměř veškerých výdajů jak osob právnických, tak zejména fyzických, což má výrazný ekonomický dopad do majetkové sféry všech, má soud za to, že standardní lhůta by byla velmi krátká a mohla by být de facto likvidační pro celou řadu subjektů, přičemž na druhé straně soud zvažoval i ekonomický zásah do majetkové sféry žalobkyně, aby takto nově stanovená pariční lhůta nebyla pro žalobkyni lhůtou neúměrně dlouhou a tedy nepřiměřenou (§ 160 o.s.ř.). 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 250 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a.t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z čá