18 C 219/2020-304 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, dvěma svými žalobními návrhy, a to jak návrhem z roku 2020, tak i návrhem z roku 2021, kteréžto návrhy byly zdejším soudem spojeny ke společnému projednání, když se jednalo o skutkově naprosto totožné věci, domáhal úhrady shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, a to z toho důvodu, že impulzem k podání obou zmiňovaných žalobních návrhů byl požadavek na poskytnutí finančního vyrovnání, jehož se žalobce domáhal, za léta 2015 a 2016, a to v souvislosti s vyúčtováním zdravotních služeb, které, zjednodušeně řečeno, vlastně nebyly, ze strany žalovaného, v jejich skutečné výši, jež by odpovídala reálnému rozsahu jejich poskytnutí, a to pojištěncům žalovaného, žalobci proplaceny. 2. Žalovaný však se žalobou nesouhlasil a poukazoval na smluvní ujednání, která existují mezi oběma stranami tohoto sporu, a v souladu s nimiž tedy žalovaný plnil, vůči žalobci, své finanční závazky, s tím, že žalovaný vznesl, vůči takto uplatněným nárokům, ze strany žalobce, kteréžto nároky žalovaný označoval jako„ domnělé“, i námitku promlčení. 3. Ve shora popsaných souvislostech tedy soud podotýká, že se, především, jednalo o otázku právního posouzení, a i když soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, a dokonce i znaleckými posudky od renomované firmy [jméno] [příjmení], které si žalobce nechal zpracovat, když se tedy jednalo povýtce o záležitosti, týkající se vedení účetnictví i ekonomických konstant, čímž žalobce hodlal prokazovat svoji ztrátovost, a, zjednodušeně řečeno, i své doplácení na pojištěnce žalované zdravotní pojišťovny, a z toho tedy plynoucí nerentabilitu, tak soud však, primárně, zaměřil své zkoumání na to, zda ona námitka promlčení, vznesená žalovaným, je či není důvodnou. 4. Po zvážení všech skutečností tedy dospěl soud, nakonec, k závěru, že žalované nároky jsou skutečně promlčeny, a to dle ust. § 629, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), když, v daném případě, činí promlčecí lhůta tři roky. 5. Pokud tedy jde o Vyúčtování hrazených zdravotních služeb za rok 2015 (tzv. finanční vyrovnání), ze dne 14. 6. 2016, ze kterého mohl tehdy žalobce nejpozději zjistit výši svého, v tomto řízení uplatněného, nároku - za rok 2015, a to ve výši 29 609 726 Kč, tak toto Vyúčtování bylo žalobci doručeno dnem 17. 6. 2016, když tuto skutečnost vyhodnotil podepsaný soud jakožto nespornou. Žaloba ve věci, týkající se onoho roku 2015 (a tedy žalobní návrh na zaplacení částky ve výši 29 609 726 Kč, spolu s příslušenstvím) byla žalobcem podána až dnem 13. 6. 2020, jak vyplývá z obsahu spisu. Tato žaloba tedy byla podána po více nežli třech letech (a tedy téměř až po čtyřech letech) od doby, kdy mohla být podána poprvé, takže tento žalovaný nárok je promlčen. 6. Pokud jde o ono další Vyúčtování hrazených zdravotních služeb - za rok 2016 (tzv. finanční vyrovnání), ze dne 15. 6. 2017, z něhož mohl tehdy žalobce nejpozději zjistit výši svého dalšího nároku, a to ve výši 28 327 907 Kč, tak toto další Vyúčtování bylo žalobci doručeno dnem 16. 6. 2017 (ani toto datum žalobce vlastně nezpochybňoval, a proto i tuto skutečnost vyhodnotil soud jakožto nespornou). Následně žalovaný vyřizoval požadavek žalobce na navýšení úhrad - ze dne 11. 7. 2017, který byl poté vyřešen finančním vyrovnáním - ze dne 4. 8. 2017, když téhož dne žalobce toto finanční vyrovnání odsouhlasil, s tím, že již nebude uplatňovat žádné další námitky (i tuto skutečnost vyhodnotil soud jakožto nespornou), přičemž žaloba ve věci, jež se týkala onoho dalšího roku, a tedy roku 2016, byla, ze strany žalobce, zdejšímu soudu doručena až dnem 15. 6. 2021. I tato žaloba tedy byla podána po více nežli třech letech od doby, kdy mohla být podána poprvé, takže i tento další žalovaný nárok je zjevně promlčen. 7. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem pak již opravdu nemělo smyslu zkoumat to, zda oba, shora zmiňované, nároky jsou či nejsou důvodnými, když ona námitka promlčení byla zdejším soudem vyhodnocena jakožto zcela důvodná. 8. Z obou žalobních návrhů je, totiž, zřejmé to, že žalobce se, na žalované zdravotní pojišťovně, nedomáhá zaplacení závazků, vyplývajících ze vzájemných smluvních ujednání. Kolik peněz mělo být žalobci, ze strany žalovaného, uhrazeno, a to jak za rok 2015, tak i za rok 2016, se žalobce dozvěděl či mohl snadno dozvědět již dnem doručení každého příslušného Vyúčtování (viz výše – body [číslo] [číslo]), a tedy vždy ode dne následujícího, po tomto doručení, mohl žalobce, vůči žalovanému, vznést svůj požadavek, takže, od takového dne, počala žalobci běžet ona obecná tříletá promlčecí lhůta, dle § 629, o. z., jež zjevně žalobci, v obou, shora zmiňovaných případech, však uplynula marně. 9. I kdyby ovšem kdokoliv nesouhlasil se závěrem podepsaného soudu, který se ztotožnil s názorem, předestřeným ze strany žalovaného, a to v tom smyslu, že oba, shora zmiňované nároky, uplatněné ze strany žalobce, jsou promlčeny, tak vztahy mezi oběma stranami se řídily, v obou zmiňovaných obdobích, uzavřenými smlouvami, jejichž uzavření nebylo mezi stranami sporné, a na základě nichž tedy žalobce, coby poskytovatel zdravotních služeb, poskytoval hrazené služby pojištěncům žalovaného, takže žalovaný hradil žalobci dohodnutou cenu takto poskytnutých, a tedy hrazených, služeb. Mezi oběma stranami bylo též nesporným i to, že žalovaný poskytoval žalobci, v průběhu let 2015 a 2016, veškeré platby v souladu s uzavřenými, tzv.„ úhradovými dodatky“, když, po skončení každého roku, žalovaný zpracoval tzv. finanční vyrovnání (viz výše – body [číslo] [číslo]). V každém finančním vyrovnání žalovaný přesně žalobci sdělil konečnou bilanci provedených úhrad, za poskytnuté, a tedy pojišťovnou hrazené, služby. V této souvislosti se jednalo o obě shora zmiňovaná finanční vyrovnání, a tedy o finanční vyrovnání ze dne 14. 6. 2016 – za období roku 2015, a dále se jednalo i o finanční vyrovnání ze dne 15. 6. 2017 – za období roku 2016 a též pak i o finanční vyrovnání ze dne 4. 8. 2017 – za období roku 2016, když zpracování těchto dokladů i jejich doručení žalobci soud vyhodnotil jakožto zcela nesporné, takže soud uzavírá, že žalovaný řádně provedl shora zmiňovaná finanční vyrovnání, což je skutečnost, která opravdu není mezi stranami sporná. Mezi stranami pak, koneckonců, rozhodně nebyla spornou ani ta skutečnost, že žalovaný provedl všechna finanční vyrovnání v souladu s uzavřenými„ úhradovými dodatky“, tj., že žalovaný poskytl žalobci plnění, které mu, ve smyslu uzavřených„ úhradových dodatků“, náleželo. Za těchto okolností by tedy nezbylo, nežli ony nároky žalobce, uplatněné v rámci tohoto řízení, posoudit prizmatem bezdůvodného obohacení, nicméně, taková možnost zde, v tomto konkrétním případě, však vůbec v úvahu nepřicházela, neboť v takovém případě by zde, vlastně, nebyla dána existence pasivní věcné legitimace žalovaného, v rámci tohoto řízení, neboť, pokud žalobce, zjednodušeně řečeno, tvrdil, že jím poskytnuté služby mají ve skutečnosti větší cenu, nežli tu, kterou žalobce dostal zaplacenou od žalovaného, pak by se, teoreticky, však mohly, reálně (a tedy bezdůvodně), obohatit jen ty konkrétní osoby, jimž ta dotyčná péče, jdoucí nad rámec oněch sjednaných úhrad, byla poskytnuta, ale, nikoliv tedy žalovaný, a proto tedy ani nemělo smyslu, dle názoru podepsaného soudu, poučovat žalobce v souladu s ust. § 118a, odst. 2, o. s. ř., neboť, i v takovém případě, by muselo dojít k zamítnutí žaloby, když žalovaná zdravotní pojišťovna evidentně není tím subjektem, který by se mohl takto, případně, na úkor žalobce, bezdůvodně obohatit. 10. Ve shora popsaných souvislostech tedy podepsaný soud rekapituluje, že žalobce, a to pokud jde o ono finanční vyrovnání za rok 2015, toto finanční vyrovnání výslovně odsouhlasil, svým sdělením, ze dne 20. 6. 2016, ve kterém uvedl doslovně toto:„ Data jsme zkontrolovali a odsouhlasili.“ (zjištěno jakožto skutečnost nesporná mezi účastníky). 11. Žalobce pak odsouhlasil rovněž i ono finanční vyrovnání za rok 2016, a to svým sdělením, ze dne 4. 8. 2017, ve kterém uvedl toto:„ Sděluji, že tímto považujeme vyúčtování za rok 2016 za ukončené a nebudeme ho již námitkovat“ (zjištěno jakožto skutečnost nesporná mezi účastníky). 12. Ve světle všech shora popsaných skutečností tedy soud konstatuje, že žalobce však setrvával na svých žalobních tvrzeních takovým způsobem, že se poněkud propadal do stavu jakéhosi manýristického hermetizmu, když, ve svých podáních, opakovaně poukazoval na odůvodnění [příjmení] Ústavního soudu ČR - ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 19/13, a to, konkrétně, té pasáže, dle níž„ z hlediska práva na podnikání by... byla nepřijatelná taková úprava, která by tyto náklady, byť jen částečně, systémově přenášela na poskytovatele. Právní závěr, podle něhož„ cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti ([příjmení] Pl. ÚS 3/2000, se zde uplatní přiměřeně.)“ 13. Z odůvodnění tohoto [příjmení] však opravdu n