24 C 120/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 12. 2022 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 23. 7. 2008 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) smlouvu o půjčce [číslo] na základě níž původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Žalovaný se pak zavázal původní věřitelce splatit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky, tj. celkem částku ve výši 25 440 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách. Při řádném splácení by splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 29. 7. 2009. Původní věřitelka zkoumala schopnost žalovaného dluh splácet na základě toho, že půjčku je možné poskytnout pouze žadateli s prokazatelným nenulovým příjmem, kdy žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech, což je zaneseno v zákaznické kartě. Žalovaný půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky svůj závazek nesplnil. Žalovaný původní věřitelce uhradil částku ve výši 3 000 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaný se tak ode dne 30. 7. 2009 dostal do prodlení s úhradou částky 22 440 Kč představující součet zůstatku jistiny ve výši 15 000 Kč a zůstatku souhrnného poplatku ve výši 7 440 Kč. Pohledávka byla z původní věřitelky postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, a dále z této společnosti byla pohledávky postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Maltské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 17 a 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), protože žalovaný je občanem České republiky a má v České republice platnou adresu trvalého pobytu, kterou zároveň uvedl ve smlouvě o půjčce. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání včas omluvila, a soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti obou účastníků. 5. Na základě listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Žalovaný uzavřel dne 23. 7. 2008 se společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o půjčce, na základě níž původní věřitelka poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaný se zavázal, že poskytnutou půjčku ve výši 15 000 Kč společně se souhrnným poplatkem v částce 10 440 Kč, tj. celkem částku 25 440 Kč splatí původní věřitelce v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 smluvních podmínek s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 11. 8. 2005, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Schopnost žalovaného dluh splácet byla zkoumána tak, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu tak, jak je u původní věřitelky běžné (prokázáno nevyplněnou zákaznickou kartou). Žalovaný zaplatil pouze částku 3 000 Kč, která byla započtena na souhrnný poplatek (tvrzení žalobkyně, které žalovaný nevyvrátil). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původní věřitelky na [právnická osoba] [anonymizováno], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2015, což bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne 25. 6. 2015 (prokázáno výpisem z lucemburského obchodního rejstříku vč. překladu, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzením o platbě, oznámením o postoupení pohledávek, poštovním podacím archem). Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018, což bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne 1. 10. 2018 (prokázáno potvrzením o registraci společnosti s ručením omezeným ohledně společnosti [právnická osoba] včetně ověřeného překladu, smlouvou o postoupení pohledávek č. [bankovní účet] včetně příloh, dodatkem [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2019, oznámením o postoupení pohledávky, podacím archem). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 18. 11. 2022, podacím archem). 7. Soud po zhodnocení důkazů učinil tento skutkový závěr: 8. Žalovaný uzavřel s původní věřitelkou smlouvu o půjčce, na základě níž mu byla zapůjčena částka ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný společně se souhrnným poplatkem v částce 10 440 Kč zavázal splatit v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný však na dlužnou částku uhradil toliko 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla opakovaně postoupena až na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou. 9. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž podle něj je rozhodným právem právo české. 11. V souladu s § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 12. Mezi původní věřitelkou jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni v souladu s § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla původní věřitelkou poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 15 000 Kč a žalovaný se jí zavázal splatit se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč v 53 týdenních splátkách. Tento souhrnný poplatek je cenovým ujednáním, jež soudu nepřísluší přezkoumávat v intencích § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., když je zjevné, že jeho výše není v rozporu s dobrými mravy, neboť nedosahuje ani 100 % jistiny a v čase (na rozdíl od úroků) nenarůstá, neboť se jedná o pevnou částku. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení půjčky včetně úroku z prodlení v zákonné výši podle § 517 obč. zák. a prováděcího nařízení. Aktivní legitimace žalobkyně je pak dána dle § 1878 a násl. o. z., neboť na ni byla postoupena ze společnosti, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní věřitelky. 13. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 22 440 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jedenadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.