28 C 1/2023-146 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaslat žalobci písemnou omluvu za nesprávný úřední postup, ke kterému došlo ze strany Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Ministerstva vnitra a následně Městského soudu (potažmo Nejvyššího správního soudu) nepřiměřenou délkou řízení o žádosti žalobce o informace ze dne [datum], dále uložil žalované povinnost tuto omluvu zveřejnit po dobu dvou měsíců na webových stránkách Policie České republiky a Ministerstva vnitra a uložil žalované povinnost k úhradě částky 160 000 Kč (jakožto přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu) spolu s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení v zákonné sazbě. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] podal u Policie ČR žádost podle zákona č. 106/1999 Sb., a to o personální informace k osobě tehdejšího komisaře skupiny kontroly a stížností Obvodního ředitelství policie [obec] I [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], která byla vyřizována Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie hlavního města Prahy pod [číslo jednací] [anonymizováno] a v odvolacím řízení Ministerstvem vnitra pod [číslo jednací]. 3. Této žádosti o informace nebylo zcela vyhověno, když byla odmítnuta v rozsahu dvou dotazů, a to ohledně vysokoškolského vzdělání [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a ohledně výše jeho služebního příjmu v období od ledna do července 2014. Žalobce následně podal dne [datum] žalobu proti rozhodnutí o vyřízení jeho žádosti o informace ke správnímu soudu. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byla obě rozhodnutí správních orgánů (ohledně částečného odmítnutí sdělení informací) zrušena jako nezákonná. V mezidobí bylo v rámci tohoto řízení o podané žalobě rozhodováno správním soudem vícekrát, což žalobce podrobil kritice s tím, že rozhodováno bylo opakovaně nesprávně nebo nepřezkoumatelně a že řízení u správního soudu bylo vedeno nekoncentrovaně s velkými prodlevami mezi jednotlivými úkony. 4. V mezidobí Policie ČR sdělila žalobci informaci o vysokoškolském vzdělání [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], žádost o sdělení jeho služebního příjmu však odmítla rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítnuto. 5. Žalobce ve věci následně podal dne [datum] žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnuta. Žalobou bylo brojeno proti rozhodnutí Policie ČR ze dne [datum], kterým bylo žalobci odmítnuto sdělení informace o příjmu jmenovaného policisty. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnuta. 6. Tento rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. [číslo jednací] je konečným rozhodnutím ve věci a řízení o žádosti žalobce o informace ze dne [datum] trvalo až do [datum], tedy déle než 7 let a 8 měsíců. Žalobce v nepřiměřené délce řízení shledal nesprávný úřední postup a žalobou se proto domáhá písemné omluvy, zveřejněné i na webových stránkách žalobkyně a taktéž náhrady nemajetkové újmy. 7. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žádostí ze dne [datum] uplatnil u Ministerstva vnitra nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž Ministerstvo vnitra přijetí žádosti potvrdilo, ale do doby podání žaloby o ní nijak nerozhodlo. O žádosti bylo Ministerstvem vnitra rozhodnuto v průběhu tohoto řízení, dne [datum], a to tak, že bylo vyhověno žádosti o písemnou omluvu a požadavek na přiměřené peněžité zadostiučinění byl odmítnut. 8. Žalobce taktéž odkázal na rozsáhlou judikaturu týkající se práva na informace a problematiky nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem, i jinými skutečnostmi. Uvedl, že byl konsternován postupem Policie ČR a nekompetentností jmenovaného policisty, stejně jako celkovou délkou řízení, která v něm zakořenila stres a pocit bezmocnosti z dysfunkce státního aparátu a ze svévolného a průtažného jednání správních úřadů a soudů, které účelově odmítly vyhovět jeho zcela zákonné žádosti o informace o jmenovaném policistovi, jimiž chtěl žalobce ověřit zejména jeho kompetentnost a vzdělání a dále to, zdali nemá kázeňské postihy. Žalobcovo právo na informace nemůže být omezeno jenom proto, že žalobce tohoto práva využívá častěji – toto nemůže být důvodem, aby mu byly zcela legitimně požadované informace odepřeny. Ze strany správních úřadů se jednalo o sofistikovaný postup, kterým bylo zamezeno tomu, aby žalobce požadované informace obdržel v reálném čase – požadované informace tak ztratily na hodnotě. Žalobce dále uvedl, že informace požadoval pro svou soukromou potřebu a nikoliv, aby je někde ventiloval. Motivace žalobce k vyžádání informací a jeho zájem na nich je pak lhostejný, stěžejní je, že stát měl povinnost požadované informace sdělit v zákonné lhůtě, což nesplnil. Žalobce musel vynaložit nemalé množství prostředků, času a energie na to, aby se domohl svého práva, a i proto požaduje také peněžité odškodnění. 9. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že při posuzování práva na přiměřené zadostiučinění je třeba přihlédnout k závažnosti vzniklé újmy, ke konkrétním okolnostem případu, ale i k významu předmětu řízení (o žádosti na informace) pro poškozeného. Z hlediska významu požadované informace pro osobu žalobce lze dle žalované uvést, že údaje se nijak blíže nedotýkají žalobcovy osobní sféry a nijak přímo s osobou žalobce nesouvisí – význam řízení pro osobu žalobce lze tedy považovat za zcela zanedbatelný. Účel vyžádaných informací nemá co do činění s kontrolou nakládání s veřejnými prostředky a veřejným zájmem, žalobce nijak nespecifikuje, jaký prospěch by pro něj mělo včasné obdržení informací a doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce a nelze u něj dovodit zvýšený význam předmětu řízení. Žalovaná dále uvedla, že celkovou délku řízení o poskytnutí předmětných informací považuje za nepřiměřenou a žalobci za to zaslala písemnou omluvu, která byla následně taktéž zveřejněna na webu žalované. Takovou formu zadostiučinění považuje žalovaná za zcela dostatečnou a žalobu co do zbytku navrhla zamítnout. 10. Žalobce následně vzal žalobu následně zpět co do nároku na zaslání písemné omluvy ze strany žalované a po zveřejnění omluvy na webových stránkách Ministerstva vnitra též do tohoto nároku. Uvedl však, že význam písemné omluvy je snižován, jelikož omluva neměla veškeré formální náležitosti a obsahovala ve vztahu ke způsobené újmě žalobce bagatelizační a účelové vývody žalované. 11. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění: 12. Žalobce při jeho účastnickém výslechu uvedl, že se s policistou, kterého se žádost o informace týkala, dostal do styku dne [datum]. Se svým klientem chtěl nahlédnout do policejního spisu, který se týkal stížnosti podané klientem, policista jim nahlédnutí neumožnil a snažil se předložení spisu z různých důvodů vyhnout. Choval se při tom jízlivě a nepříjemně. Na chování policisty následně žalobce podal stížnost, ale dle policejního orgánu bylo vše v pořádku a postup policie nebyl shledán nijak závadným – s tímto závěrem žalobce nesouhlasil. Následně podal žalobce žádost o informace o osobě daného policisty, přičemž řízení o této žádosti (respektive jeho nepřiměřená délka) je předmětem tohoto řízení. Motivem žádosti o informace dle žalobce nebyla jakákoliv šikana či zneužití práva, daného policistu žalobce v návaznosti na jeho chování, kterým se ve vztahu k žalobci a jeho klientovi prezentoval, považoval za zcela nekompetentního a chtěl vědět, co je policista zač, mít informace o jeho vzdělání a o tom, co má policista za sebou z hlediska profesní kariéry. Dané informace chtěl žalobce přímo pro svou osobní potřebu. K částce 160 000 Kč jakožto požadovanému zadostiučinění dospěl žalobce svojí úvahou na základě judikatury Ústavního soudu, ze které vyplývá, že výše zadostiučinění by měla být taková, aby kromě satisfakční funkce měla i funkci preventivně-sankční. Zásadní zásah do jeho právní sféry spatřuje žalobce právě v tom, že vyřízení jeho žádosti trvalo namísto 15 dnů několik let. [příjmení] se setkává s tím, že orgány veřejné moci nechtějí oprávněným osobám legitimně požadované informace poskytovat a této povinnosti se vyhýbají. Žalobci tedy nezbylo, než se s obdrženou odpovědí na žádost o informace nespokojit a trvat na svém názoru a požadovat veškeré informace. Žalobce na svůj postoj nerezignoval, trval si na svém a toto úsilí zabralo několik let, přičemž jej stálo mnoho času a energie a stálo ho i velké množství peněžních prostředků v rámci soudních poplatků, nákladů na advokáty atd. Žalobce uzavřel, že pokud by dané informace byly poskytnuty v zákonné lhůtě, tohoto soudního sporu by nebylo. 13. Dne [datum] zaslal pan [jméno] [příjmení] Krajskému ředitelství policie hlavního města Pr