28 C 3/2023-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky ve výši 7 000 Kč vrátit ve lhůtě 30 dnů (splatnost byla stanovena na [datum]), přičemž pro případ včasného splacení byl spotřebitelský úvěr sjednán jako bezúročný v rámci akce„ první půjčka zdarma“. Pro případ prodlení s úhradou byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% jistiny dluhu denně. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili, když nesdělili svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z předložených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] uzavřela žalobkyně spolu se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly předsmluvní informace a všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný obdržel převodem z bankovního účtu žalobkyně dne [datum]. Žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr splatit ve lhůtě 30 dnů, přičemž pro případ včasné úhrady byl úvěr sjednán jako bezúročný. Pro případ prodlení s úhradou byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami, bankovním výpisem z účtu žalobkyně, předsmluvními podmínkami, zákaznickou kartou). 6. Před samotným uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet a to z jeho výplatnice za březen 2021 a z dotazníku vyplněného žalovaným. Totožnost žalovaného byla ověřena z fotografie jeho pasu (prokázáno výplatnicí žalovaného za březen 2021, fotografií dokladu totožnosti žalovaného). 7. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy. Jedná se tedy o smlouvu spotřebitelskou. Soud má za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě 30 dnů, přičemž pro případ včasné úhrady byl úvěr sjednán jako bezúročný. Pro případ prodlení si žalobkyně se žalovaným ujednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho uhradil. 10. Žalobkyně k výzvě soudu prokázala také to, že před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala a prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Příjem žalovaného ve výši 28 500 Kč byl ověřen jeho výplatnicí a výpisy z účtů, výdaje žalovaného byly ověřeny taktéž výpisem z účtu žalovaného. Splátkové zatížení vyhovuje indexům DTI a DSTI, které jsou stanovovány a zveřejňovány Českou národní bankou (splátka 7 000 Kč by činila zhruba 28 % disponibilního měsíčního zůstatku žalovaného; maximální výše indexu DSTI by měla dosahovat nejvýše hodnoty 45 %). Žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy také lustrován v insolvenčním rejstříku a v rejstříku dlužníků. Úvěruschopnost žalovaného tedy byla dle názoru soudu v tomto případě zkoumána dostatečným způsobem, vyhovujícím též požadavkům judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí tohoto soudu sp. zn. 33 ICdo 27/2021, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018). 11. Soud s ohledem na vše výše uvedené rozhodl tak, že přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky, smluvní pokuty ve výši 3 262 Kč a zákonného úroku z prodlení dle § 1968 a 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu nastala dne [datum] (30 dnů po poskytnutí úvěru). Soud doplňuje, že z pohledu ustálené judikatury není sjednaná smluvní pokuta (její výše) v rozporu s dobrými mravy. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 152 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzatí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.