29 C 154/2023-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 30. 7. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného]. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa elektřinu a žalovaný se zavázal elektřinu odebírat a platit za ni cenu stanovenou smlouvou o dodávce elektřiny. Žalovaný svoji povinnost porušil, protože za období od 30. 7. 2021 do 22. 3. 2022 neuhradil řádně a včas cenu spotřebované elektřiny. Odběr byl vyúčtován fakturou [číslo] ze dne 8. 10. 2021, na částku 4 861 Kč splatnou dne [datum] a fakturou [číslo] ze dne 29. 3. 2022, na částku 20 421 Kč splatnou dne 19. 4. 2022. Žalovaný na tyto faktury uhradil pouze 7 120 Kč a k úhradě mu zbylo 18 162 Kč. Do dnešního dne žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, ačkoliv k tomu byl žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Běloruské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Běloruská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na území České republiky. 3. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 30. 5. 2023, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa]. 4. Soud ve věci na den 20. 9. 2023 nařídil jednání, ke kterému se dostavila opatrovnice žalovaného a zástupkyně žalobkyně. Zástupkyně žalobkyně na podané žalobě trvá. Opatrovnice žalovaného navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout. 5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 7. 2021 uzavřena smlouva o dodávce elektřiny s odběrným místem na adrese [adresa žalovaného]. Žalobkyně se zavázala dodávat elektřinu ze zařízení distributora elektrické energie do odběrného místa žalovaného a žalovaný se zavázal hradit za tuto dodávku sjednanou cenu (zjištěno z návrhu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, z potvrzení smlouvy č. [spisová značka]). Žalovaný odebíral elektřinu v období od 30. 7. 2021 do 22. 3. 2022, přičemž za toto období mu byla vyúčtována za odběr elektřiny celková cena 25 282 Kč ponížená o zaplacenou částku 7 120 Kč. Ke dni podání žaloby činí dlužná částka 18 162 Kč (zjištěno z faktur zákazníka [číslo]). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum]). Žalovaný dne 29. 11. 2021 uznal svůj dluh co do důvodu a výše (zjištěno z dohody o splátkách a uznání dluhu). 7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního rádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé 8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny v souladu s § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, na jejímž základě se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do odběrného místa žalovaného. Žalovaný měl povinnost za dodanou energii zaplatit cenu vyúčtovanou žalobkyní. Žalobkyně za spotřebu elektřiny za období od 30. 7. 2021 do 22. 3. 2022 vyúčtovala částku 25 282 Kč, kterou ponížila o uhrazenou částku 7 120 Kč. Žalovaný zbývající částku 18 162 Kč již řádně a včas neuhradil. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že„ Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá“. Žalobkyni svědčí právo na zaplacení dlužné částky, a to i s ohledem na to, že žalovaný dluh bezvýhradně uznal. Tím, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud žalobě plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření a účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 12. Soud přiznal ustanovené opatrovnici žalovaného za poskytnuté právní služby odměnu ve výši 7 840,80 Kč, která se skládá z následujících úkonů (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření a účast na jednání soudu dne [datum]) podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Opatrovnici náleží podle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty stanovené podle § 7 a. t. (18 162 Kč) ve výši 1 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby. Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovnice žalovaného je plátcem DPH, proto jí soud přiznal dále DPH ve výši 21 % z částky 6 480 Kč, tj. 1 360,80 Kč.