38 C 163/2023-120 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně dne 5. 12. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě zřídila a vedla žalované běžný účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a aktuálně platné ceníky. Na základě čl. I odst. 5 této smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované poplatky a náklady podle aktuálních ceníků. Dle čl. II odst. 4 smlouvy byla žalovaná povinna udržovat na účtu kladný zůstatek. Žalovaná však tuto svoji povinnost nesplnila, když jí vznikl na běžném účtu nepovolený debet ve výši 3 000 Kč, který je tvořen neuhrazenými poplatky za vedení účtu ve výši 2 000 Kč (5 x 300 Kč a 2 x 250 Kč) a jinými poplatky ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč). Žalovaná tak porušila čl. XIV. odst. 1 Všeobecných obchodních podmínek, a žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění pohledávek. Žalobkyně dále uvedla, že dne 6. 1. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o povoleném debetu na BÚ reg. [číslo], na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat částku 27 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Účastníci se dohodly na čerpání debetu nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku a žalovaná byla povinna povolený debet splatit nejpozději do uplynutí lhůty dle předchozí věty. Žalovaná debet řádně a včas neplatila, a proto žalobkyně prohlásila dosud nesplacené částky ke dni 14. 9. 2020 za splatné. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil soud žalované usnesením opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Opatrovník žalované navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout, když poukázal na skutečnost, že ze strany žalobkyně nebyla před uzavřením smlouvy o povoleném debetu dostatečným způsobem ověřována úvěruschopnost žalované. K účtovaným poplatkům ve výši 3 000 Kč pak uvedl, že není zřejmé, jaký je právní původ těchto poplatků. 3. Žalobkyně k podání opatrovníka uvedla, že dle čl. I odst. 5 smlouvy o poskytování bankovních a jiných služeb byla oprávněna účtovat poplatky podle aktuálně platných ceníků, a to dle čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek vždy ke konci příslušného období, za které byly účtovány a u vybraných poplatků v okamžiku provedení služby nebo bez zbytečného prodlení po jeho provedení. Dle ceníku platného od 1. 1. 2020, resp. od 1. 5. 2020 v části 1.1 pod položkou 2 činily poplatky za vedení účtu 250 Kč, resp. 300 Kč měsíčně. Účtovány pak byly za měsíce únor 2020 až srpen 2020 v celkové výši 2 000 Kč. Poplatky za výzvy ve výši 1 000 Kč byly účtovány v souladu s čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek a s částí 7.1. pod položkou 6.1 ceníku platného od 1. 5. 2020 (2 x 500 Kč). K otázce ověřování úvěruschopnosti pak žalobkyně uvedla, že před uzavření smlouvy s žalovanou a poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. 4. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaná má slovenské státní občanství, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Příslušnost českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána na základě čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis.). 5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 12. 2016 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala zřídit a vést žalované běžný účet č. [bankovní účet]. Na základě čl. I odst. 5 této smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované poplatky a náklady podle aktuálních ceníků. Dle čl. II odst. 4 smlouvy byla žalovaná povinna udržovat na účtu kladný zůstatek. Dle ceníku platného od 1. 1. 2020, resp. od 1. 5. 2020 v části 1.1 pod položkou 2 činily poplatky za vedení účtu 250 Kč, resp. 300 Kč měsíčně. Dle čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek a částí 7.1. pod položkou 6.1 ceníku platného od 1. 5. 2020 mohla žalobkyně v případě zaslání výzvy k plnění účtovat poplatek ve výši 500 Kč (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 5. 12. 2016; Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]; ceníky produktů a služeb pro soukromé osoby – 2. část). Žalobkyně účtovala žalované poplatky za vedení účtu ve výši 250 Kč ve dnech 29. 2. 2020 a 31. 3. 2020 a ve výši 300 Kč ve dnech 30. 4. 2020, 31. 5. 2020, 30. 6. 2020, 31. 7. 2020 a 31. 8. 2020. Žalobkyně dále žalované účtovala poplatky za zaslané výzvy po 500 Kč ve dnech 21. 2. 2020 a 23. 3. 2020 (viz přehled složek pohledávky po splatnosti; první výzva – upozornění ze dne 21. 2. 2020; druhá výzva k úhradě dluhu ze dne 23. 3. 2020). 7. Dne 6. 1. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu [číslo], na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat z běžného účtu č. [bankovní účet] debet ve výši 27 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna debet čerpat nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku a byla oprávněna kdykoliv zcela nebo zčásti povolený debet splatit. Žalovaná však byla povinna tak učinit nejpozději v poslední den lhůty uvedené v předchozí větě. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 21,9 % ročně. Současně byla sjednána výše poplatku za zaslanou upomínku ve výši 500 Kč a za správu běžného účtu ve výši 250 Kč měsíčně. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník (viz návrh smlouvy o povoleném debetu; akceptace smlouvy o povoleném debetu ze dne 6. 1. 2019; Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]; Ceníky produktů a služeb pro soukromé osoby – 2. část). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr, a to zejména vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalované, kontrolou výdajů žalované na splátky úvěru. Žalovaná disponovala měsíčním příjmem přesahujícím 28 000 Kč. Z účtu žalované nejsou patrné žádné nadstandardní výdaje (viz protokol o ověření úvěruschopnosti klienta; mimořádný výpis z účtu [číslo] za období od 5. 12. 2016 do 23. 10. 2020). Žalovaná řádně úvěr nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k okamžitému zesplatnění úvěru vč. dlužných poplatků ve výši 30 747,94 Kč (viz přehled složek pohledávek po splatnosti; prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 11. 9. 2020; poštovní podací arch ze dne 11. 9. 2020). 8. Dne 24. 9. 2020 žalobkyně odstoupila od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb (viz odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 24. 9. 2020). 9. Žalobkyně odeslala žalované dne 16. 10. 2020 předžalobní výzvu (viz předžalobní upomínka ze dne 16. 10. 2020; poštovní podací arch ze dne 16. 10. 2020). 10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 11. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě smlouvy o účtu žalobkyně zřídila a vedla žalované běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně byla na základě čl. I odst. 5 této smlouvy oprávněna účtovat žalované poplatky a náklady podle aktuálních ceníků. Dle čl. II odst. 4 smlouvy byla žalovaná povinna udržovat na účtu kladný zůstatek. Žalobkyně vyúčtovala žalované poplatky v souladu s aktuálně platným Ceníkem poplatky za vedení účtu ve výši 2 000 Kč a za dvě zaslané upomínky ve výši 1 000 Kč. Žalovaná se dostala do nepovoleného debetu, čímž porušila svoji smluvní povinnost. 13. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dále uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o úvěru se tedy na ni aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobkyně umožnila žalované čerpat z běžného účtu č. [bankovní účet] debet ve výši 27 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna debet čerpat nepřetržitě vždy nejdéle po dobu jednoho roku a byla oprávněna kdykoliv zcela nebo zčásti povolený debet splatit. Žalovaná však byla povinna tak učinit nejpozději v poslední den lhůty uvedené v předchozí větě. Ž