38 C 283/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její aktivní legitimace ve věci je dána poté, co právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupila níže uvedené pohledávky na [právnická osoba] S.à.r.l., která ji následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 8. 9. 2008 s žalovaným Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 13 000 Kč. Žalovaný byl povinen spolu s jistinou uhradit také poplatek ve výši 9 048 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku splatit v 53 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel a na svůj dluh zaplatil pouze částku 3 730 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. ke dni 14. 9. 2009. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Maltské republice a žalovaný státním příslušníkem České republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil jej, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 8. 9. 2023. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného do současné doby nijak reagováno. Žalobkyně vyslovila svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v rámci podaného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 8. 9. 2008 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčku spolu s poplatkem ve výši 9 048 Kč, a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 416 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (viz Smlouva o půjčce ze dne 8. 9. 2008; smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Dne 19. 6. 2015 došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení shora uvedené pohledávky z právního předchůdce žalobkyně coby postupitele na [právnická osoba] S.à.r.l., coby postupníka (viz oznámení o postoupení ze dne 25. 6. 2015; poštovní podací arch; smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 vč. přílohy [číslo]; potvrzení o úhradě). Dne 24. 8. 2018 dále došlo k postoupení předmětných pohledávek s účinností k témuž dni ze [právnická osoba] S.à.r.l., coby postupitele na žalobkyni coby postupníka. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018; poštovní podací arch). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 26. 4. 2023 předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. o. z., když předmětná pohledávka na ni byla postoupena. 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednávala půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalovanému byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 13 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 9 048 Kč v 53 týdenních splátkách po 416 Kč. Tento poplatek je cenovým ujednáním, jež soudu nepřísluší přezkoumávat v intencích § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., když je zjevné, že jeho výše není v rozporu z dobrými mravy, neboť nedosahuje ani 100 % jistiny a v čase (na rozdíl od úroků) nenarůstá. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 obč. zák. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 300 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.