38 C 333/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to jednak z titulu smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 6. 5. 2019, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za vedení účtu bankovní poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou nezajistil na svém bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 4 150 Kč. Jelikož žalovaný dluh v přiměřené lhůtě nezaplatil, přistoupila žalobkyně dne 23. 2. 2022 k odstoupení od Smlouvy. Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela smlouvu o povoleném debetu [číslo] ze dne 22. 11. 2019, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 21,90 %. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dopisem ze dne 7. 2. 2022 k zesplatnění celého dluhu. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je slovenské státní příslušnosti, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. V dané věci je tak pravomoc rozhodovat dána českým soudům. 3. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno 15. 2. 2023 prostřednictvím dožádaného slovenského soudu. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 5. 2019 smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále také„ Smlouva 1“), ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za vedení účtu bankovní poplatky dle platného Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 6. 5. 2019, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby). Žalovaný však v rozporu se Smlouvou nezajistil na svém bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši 4 150 Kč (viz výpis z osobního účtu). Jelikož žalovaný dluh v přiměřené lhůtě nezaplatil, přistoupila žalobkyně dne 23. 2. 2022 k odstoupení od Smlouvy (viz oznámení o odsouzení od Smlouvy 1 ze dne 23. 2. 2022 včetně přehledu podacích čísel ze dne 20. 4. 2021). Žalobkyně s žalovaným dále uzavřela smlouvu o povoleném debetu [číslo] ze dne 22. 11. 2019, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč (dále také„ Smlouva 2“). Před uzavřením Smlouvy 2 právní předchůdce žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného (viz údaje klienta). Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 21,90 % (viz návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu včetně její akceptace, produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky k vedení účtů a vkladů). Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dopisem ze dne 7. 2. 2022 k zesplatnění celého dluhu (viz mimořádný výpis z účtu, prohlášení o zesplatnění úvěru ze dne 7. 2. 2022). 6. Pohledávka byla následně dne 23. 3. 2022 postoupena na [právnická osoba] a.s., která následně pohledávku postoupila dne 7. 4. 2022 na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018; potvrzení úplaty, přehled podacích čísel ze dne 20. 4. 2022, seznam odeslaných oznámení o postoupení pohledávky, 4x oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2022 a 4x ze dne 12. 4. 2022). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu (viz 3x předžalobní upomínka ze dne 27. 5. 2022, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 27. 5. 2022). 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. Účastníci uzavřeli smlouvu o účtu dle § 2662 dle o.z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet. Žalovaný měl povinnost platit žalobkyni poplatky spojené s vedením účtu. Žalovaný za vedení účtu řádně a včas poplatky nehradil, a proto žalobkyně od Smlouvy 1 dne 23. 2. 2022 odstoupila a celá dlužná částka byla k tomuto dni zesplatněna. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostala se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení. Žalobkyně dále s žalovaným uzavřela úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se jedná o smlouvu spotřebitelskou. Na základě této Smlouvy 2 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 %. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně proto v souladu se Smlouvou přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z., do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 750 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.