38 C 87/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 17. 8. 2022, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč včetně splátky za výkon inkasní služby a splátky doplňkové služby Podpora. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců, přičemž žalovaný měl celkově žalobkyni uhradit částku 216 000 Kč (jistina 11 000 Kč, sjednané úroky – 106 000 Kč). Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,55 % ročně. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila žalobkyně ke dni 21. 10. 2022 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení jistinu 110 000 Kč, úroky 106 000 Kč, doplňkovou službu podpora 126 576 Kč, náklady upomínek 800 Kč, smluvní úroky z prodlení 206,82 Kč a smluvní pokutu 55 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. 3. Vzhledem k tomu, že je žalovaný státním příslušníkem Slovenska, soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. [příjmení], které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. 4. Soud nařídil jednání na den 24. 5. 2023, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno dne 2. 5. 2023 a to náhradním způsobem doručení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvil, přičemž v omluvě uvedl, že souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Dostatečná lhůta k přípravě jednání dle § 115 o. s. ř. tedy byla zachována, a soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 5. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, která je u [obec] národní banky registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, certifikát důvěryhodný poskytovatel spotřebitelských úvěrů, certifikáty). Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 17. 8. 2022 (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet peněžní prostředky ve výši 41 026 Kč, na splacení závazku úvěru ze smlouvy [číslo] vyplatila žalobkyně sama sobě 50 474 Kč, částku 18 500 Kč použila žalobkyně na splacení svých nákladů spojených se Smlouvou. Žalobkyně s žalovaným dále sjednala tzv. doplňkovou službu podpora, která spočívala v možnosti žalovaného požádat o odklad tří splátek úvěru ročně o 1 měsíc, přerušení splácení na dobu až o 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění a hospitalizace a přerušení splácení až o 9 měsíců v případě ztráty zaměstnání (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] vč. přílohy 1 posouzení úvěruschopnosti žalovaného a příl. 2 smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] potvrzení o úhradě dluhu ze dne 17. 8. 2022, smlouva o zřízení doplňkové služby podpora, detaily plateb – platby převodem uvnitř banky, předsmluvní informace). Před uzavřením Smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to kontrolou v bankovních i v nebankovních registrech, a v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem (viz insolvenční rejstřík, výpis z živnostenského rejstříku, výsledek lustrace ze dne 17. 8. 2022, výsledek lustrace v registru [příjmení] ze dne 16. 8. 2022, [příjmení] – registr platebních informací). Z veřejné části Živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný má vedenou ohlašovací živnost od 6. 5. 2019 s předmětem podnikání obchod. Předloženým přiznáním k dani z příjmu fyzických osob žalovaného bylo zjištěno, že tento za rok 2021 přiznal příjmy ve výši 593 716 Kč. Z výpisů z osobního účtu žalovaného bylo zjištěno, že průměrný obrat žalovaného na účtu se pohyboval okolo 49 476 Kč (viz přiznání k dani z příjmu FO za rok 2021, výpis z běžného účtu žalovaného za období květen – červen 2022). Žalobkyně rovněž ověřila, zdali žalovanému nebyly odcizeny jeho osobní doklady a totožnost žalovaného ověřila z předložených dokladů žalovaného (viz výpis ztracených a odcizených dokladů, kontrola občanských průkazů v neplatných dokladech Ministerstva vnitra České republiky, kopie občanského průkazu žalovaného, řidičského průkazu žalovaného, a kopie cestovního pasu žalovaného). Peněžní prostředky byly žalovanému poukázány na účet dne 17. 3. 2022 (viz potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce ze dne 17. 3. 2022, e-mailová komunikace s žalovaným). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, neboť neuhradil splátku se splatností dne 15. 9. 2022. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala upomínkami k úhradě s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru (viz upomínka [číslo] ze dne 20. 9. 2022 s podacím lístkem, upomínka [číslo] s podacím lístkem). Žalovaný splátku neuhradil, žalobkyně proto v souladu s V. 5.5. Smlouvy přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 10. 2022, které bylo současně i předžalobní výzvou (viz zesplatnění úvěru ze dne 21. 10. 2022 spolu s předžalobní upomínkou včetně podacího lístku). 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) – tj. podle volby práva účastníky. 9. Mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 420 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v 72 měsíčních splátkách po částce 3 000 Kč, spolu se sjednaným úrokem ve výši 25,55 % a dalšími poplatky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného prověřila v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný se Smlouvou rovněž uzavřel doplňkovou službu podpora. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobce má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 962 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 936 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 398 375 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.