38 C 95/2023-101 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne 30. 12. 2020 na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 25. 10. 2019 s žalovaným Smlouvu o půjčce na kliknutí [číslo], v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 208 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 864,02 Kč, splatných vždy do 20. dni v měsíci, spolu se smluvním úrokem ve výši 10,99 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu ke dni 11. 11. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému opatrovníka advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], který navrhl žalobu zamítnout, když uvedl, že právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem neověřoval úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva neplatná. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 vč. příloh; smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 30. 12. 2020 vč. přílohy [číslo]; potvrzení úplaty ze dne 7. 1. 2021; vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 1. 2021 na adresy v ČR a na Slovensku; poštovní podací archy ze dne 25. 1. 2021). Dne 27. 4. 2016 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně uzavřena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejichž základě právní předchůdce žalobkyně zřídil a vedl žalovanému běžný a spořící účet (viz smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 27. 4. 2016; všeobecné obchodní podmínky). Dne 25. 10. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva o půjčce na kliknutí [číslo], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 208 000 Kč, bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet formou 120 splátek ve výši 2 864,02 Kč měsíčně, a to vždy do 20. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně (viz návrh smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 25. 10. 2019; produktové podmínky pro osobní úvěry [právnická osoba]; ceník produktů a služeb pro soukromé osoby; akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí ze dne 25. 10. 2019; mimořádný výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2000 do 6. 1. 2021). Před poskytnutím peněžních prostředků si právní předchůdce prověřil totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu a dále úvěruschopnost žalovaného, a to v interních a v externích databázích, v insolvenčním rejstříku, a z průměrného obratu na účtu žalovaného vedeného u právního předchůdce žalobkyně. Z běžného účtu žalovaného plynul pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání v rozmezí mezi 25 000 Kč až 30 000 Kč (viz mimořádný výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2000 do 6. 1. 2021; údaje klienta; kopie občanského průkazu žalovaného; protokol o ověření úvěruschopnosti klienta; CBL ze dne 15. 2. 2023). Žalovaný v rozporu se Smlouvou poskytnuté peněžní prostředky nesplácel, jelikož nehradil splátky řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil ke zesplatnění dluhu ke dni 11. 11. 2020, o čemž žalovaného vyrozuměl oznámením ze dne 11. 11. 2020 (viz výpis spotřebitelského úvěru; prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 11. 11. 2020; poštovní podací arch ze dne 12. 11. 2020). Žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 3. 2021 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 3. 2021 na adresy v ČR a na Slovensku, seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 10. 3. 2021). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 7. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 8. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobce postoupena. 9. Účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 208 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr splácet celkem po 120 měsíčních splátkách po splátkách ve výši 2 864,02 Kč, které byly splatné vždy do 20. dne v měsíci spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,99 % a dalšími poplatky. Před uzavření Smlouvy právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem ověřil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když vycházel nejen z bankovních a nebankovních registrů, ale rovněž z příjmů a výdajů, které žalovaný měl na běžném účtu vedeném u právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se Smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobce má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném celém rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 414,90 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 255 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 205 096,31 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, podání ze dne 14. 8. 2023), z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 190 Kč ve výši 6 969,90 Kč O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Vzhledem k tomu, že soudem ustanoveným opatrovníkem byly v řízení vykonány 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 26. 7. 2023, účast na jednání dne 25. 8. 2023), náleží mu dle § 7 téže vyhlášky odměna za zastupování žalovaného ve výši 9 140 Kč za jeden úkon, tj. celkem odměna činí 27 420 Kč. Opatrovníku dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). Opatrovník žalovaného je plátcem DPH, a proto je nutné mu dále přiznat DPH ve výši 21 % z částky 28 320 Kč, tj. 5 947,20 Kč. Soud proto rozhodl dle § 140 odst. 2 o. s. ř. a opatrovníku žalovaného přiznal částku 34 267,20 Kč, která odpovídá součtu odměny za zastupování žalovaného, náhrady hotových výdajů a DPH. Tato částka bude opatrovníku vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4. 12. V dané věci sice státu vznikly náklady řízení v podobě odměny opatrovníka, ale tyto nen