39 C 193/2022-98 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 13.6.2022 domáhá nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] ze dne 5. 4. 2022, kterým bylo rozhodnuto, že 2. členové rozkladové komise Rady ERÚ pro oblast podporovaných zdrojů Mgr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nejsou z důvodů vznesených Žalobkyní dne 1. 12. 2020 vyloučeni z úkonů prováděných v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] (Výrok I.) 3. zamítla rozklad Žalobkyně ze dne 1. 12. 2020, který směřoval proti všem výrokům rozhodnutí ERÚ [číslo jednací], ze dne 13. 11. 2020 (dále jen„ Rozhodnutí ERÚ“) a toto Rozhodnutí ERÚ potvrdila (Výrok II.) 4. uložila Žalobkyni povinnost uhradit Žalované náhradu nákladů řízení o rozkladu včetně DPH ve výši 1 573 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci Rozhodnutí Rady (Výrok III.) 5. V rámci Rozhodnutí ERÚ bylo rozhodnuto, že návrh Žalobkyně, jímž se domáhala po Žalované zaplacení částky 153 622 888,34 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, se zamítá a Žalované byly přiznány náklady řízení. 6. Žalobkyně podala dne 4. 6. 2019 k Energetickému regulačnímu úřadu žalobní návrh na zahájení sporného řízení s Žalovanou o zaplacení částky 153 622 88,34 Kč s příslušenstvím. Energetický regulační úřad vydal dne 13. 11. 2020 rozhodnutí [číslo jednací], kterým návrh žalobkyně zamítl. Toto rozhodnutí potvrdila [jméno] [příjmení] regulačního úřadu rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 7. Předmětem sporu je nárok Žalobkyně na vrácení finančních prostředků, které odpovídají POZE (podporované zdroje energie) vyplacené Žalované bez právního důvodu, a to na základě nezákonné licence příslušného výrobce [právnická osoba] - [anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno]“ nebo také„ Výrobce“), která byla získána jednáním v rozporu se zákonem a bez splnění řádných podmínek pro její udělení. Licence byla následně ve správním soudnictví zrušena. 8. Žalobkyně tak vynakládala ze svého majetku peněžní prostředky související s domnělým nárokem Výrobce na POZE. Žalovaná, po vyplacení neoprávněně čerpané POZE [právnická osoba] - [příjmení] ve formě výkupních cen, požadovala po Žalobkyní úhradu rozdílu mezi výkupní cenou a hodinovou cenou. Finanční prostředky odpovídající POZE ve formě výkupních cen byly Žalobkyní hrazeny Žalované, která v posuzovaném případě vykonávala činnost povinně vykupujícího obchodníka. Veškeré takto vyplácené finanční prostředky byly realizovány výhradně na základě nezákonné a v rozporu s právními předpisy získané licence - tedy bez řádného právního důvodu. Žalobkyně proto vyplácela v období od 1. 1. 2013 do 31. 5. 2018 Žalované finanční prostředky odpovídající POZE výhradně v důsledku licence udělené v rozporu se zákonem. A tyto prostředky tak byly vypláceny bez řádného právního titulu. 9. Rozhodnutí ERÚ je postaveno zejména na tom, že na straně Žalované údajně není dána pasivní věcná legitimace, a to zejména pro skutečnost, že na straně Žalované nemělo vzniknout bezdůvodné obohacení (respektive že nedošlo k bezdůvodnému navýšení majetku Žalované). Tento závěr opírá ERÚ o názor, že Žalovaná vystupuje v rámci systému výplaty POZE jako pouhý prostředník. ERÚ dále v Rozhodnutí ERÚ uvádí, že nedošlo ke snížení majetkového stavu Žalované, jelikož tato pouze plnila svoji zákonem danou povinnost a v procesu výplaty POZE jednala v dobré víře. ERÚ se však v Rozhodnutí ERÚ nezabýval samotným nezákonným základem celého procesu výplaty POZE, na kterém byly založeny všechny vztahy mezi jednotlivými subjekty a faktickou povahou bezdůvodného obohacení na straně Žalované. Z Rozhodnutí ERÚ je dále zřejmé, že tento správní orgán nezpochybňuje, že vyplacením nárokované částky došlo ke zkrácení majetku Žalobkyně. Proti závěrům Rozhodnutí ERÚ podala Žalobkyně dne 1. 12. 2020 rozklad, v němž brojila zejména proti nesprávnému posouzení otázky pasivní věcné legitimace ze strany ERÚ. Závěry Rozhodnutí Rady jsou v podstatě totožné s obsahem Rozhodnutí ERÚ. 10. Vady rozhodnutí spatřuje žalobkyně zejména v tom, že konečné rozhodnutí ve věci (tedy Rozhodnutí Rady) bylo vydáno v rozporu se zákonem, jelikož řízení o rozkladu vedené před Radou ERÚ je zatíženo nezhojitelnou procesní vadou, když v rámci procesu vyřízení námitky podjatosti členů rozkladové komise vznesené Žalobkyní ve správním řízení rozhodla až v meritorním rozhodnutí (Výrok I. Rozhodnutí Rady), ačkoliv měla rozhodnout samostatným usnesením. Rada ERU měla rozhodnout o Žalobkyni vznesené námitce podjatosti bezodkladně tak, aby Navrhovatel mohl uplatnit opravné prostředky proti rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti před tím, než bylo rozhodnuto ve věci samé na základě podkladů připravených členy rozkladové komise, u nichž lze pochybovat o jejich nepodjatosti - tímto postupem tedy [jméno] [příjmení] způsobila nezákonnost napadaného Rozhodnutí Rady. Rada ERÚ dále v rámci svého rozhodování pochybila, když nevzala v potaz zcela nejednotnou rozhodovací praxi ERÚ v obdobných případech, která ve svém důsledku může vést až k tomu, že peněžní prostředky vyplacené za POZE získanou v rozporu se zákonem na základě nezákonně získané licence, budou de facto legalizovány. 11. Žalobkyně dále uvedla, že jak Rada ERÚ v řízení o rozkladu, tak ERÚ v řízení před prvním stupněm nesprávně posoudily otázku pasivní věcné legitimace, kdy zejména zcela přehlíží soukromoprávní povahu vztahů mezi subjekty zúčastněnými na výplatě POZE, možnost Žalované vymáhat nárok po Výrobci (k tomuto blíže v čl. III. písm. c) této žaloby), a skutečnost, že finanční prostředky v rámci mechanismu výplaty POZE fakticky putovaly z majetku žalobkyně do majetku Žalované. K pasivní věcné legitimaci Žalované potom Žalobkyně uvádí, že veškerá peněžitá plnění odpovídající POZE byla vyplacena z majetku Žalobkyně v souvislosti s licencí získanou výhradně v důsledku nezákonného jednání [právnická osoba] - [příjmení] (respektive osob, které jednaly jejím jménem). V tomto smyslu tedy bylo veškeré peněžité plnění mezi stranami založeno na nezákonném základu a bez řádného právního důvodu (po právu udělené licence). V rámci mechanismu výplaty POZE tedy [právnická osoba] - [příjmení] nikdy nevznikl řádný nárok na čerpáni POZE. Ani Žalovaná tedy neměla nárok na úhradu finančních prostředků odpovídajících POZE ve formě rozdílu mezi výkupní cenou a hodinovou cenou, které bez právního důvodu vyplatila [právnická osoba] – [příjmení]. 12. Nesprávná právní kvalifikace nároku Žalobkyně byla [jméno] [příjmení] podána také při výkladu institutu bezdůvodného obohacení, kdy Rada ERÚ váže úspěšnost případného vymožení nárokované částky Žalobkyni výhradně na procesní aktivitu jiného subjektu (v posuzovaném případě Žalované vůči Výrobci). Tento závěr ERÚ je dále vnitřně rozporný, když Rada ERÚ v Rozhodnutí Rady na jednu stranu uvádí, že zde může existovat nárok Žalované vůči Výrobci (tedy zde může být na straně Žalované ocenitelná a vymahatelná pohledávka vůči Výrobci) a na stranu druhou tento nárok (pohledávku) a možnost jej vymáhat bez dalšího upírá Žalobkyni vůči Žalované, a to pouze z důvodu procesní pasivity Žalované. 13. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává, a to ani z části. K odpadnutí právního titulu mělo podle žalobkyně dojít (i ve vztahu k žalované) se zpětnými účinky, tedy dle žalobkyně odpadl právní titul pro nárok na kompenzaci za období, kdy žalovaná jednala (a musela jednat) v souladu s principem presumpce správnosti a zákonnosti správních aktů, tedy i v důvěře v zákonnost soudem dosud nezrušené Licence. K námitkám žalobkyně žalovaná uvádí, že dle jejího názoru nedošlo v rámci správního řízení k žádným pochybením, která by se mohla dotknout správnosti samotných výroků. V daném případě Rada rozhodla o námitce podjatosti členů rozkladové komise uplatněné žalobkyní v rámci Rozhodnutí Rady před rozhodnutím o výrocích II. a III. Rozhodnutí Rady (resp. současně), přičemž nepravomocné rozhodnutí o námitce podjatosti není na překážku vydání rozhodnutí ve věci samé. Je pravdou, že Rada nese při tomto postupu riziko případného dovození nezákonnosti Rozhodnutí Rady, pokud by teoreticky bylo vyhověno rozkladu žalobkyně vůči výroku I. Rozhodnutí Rady ze dne 12. dubna 2022. Nicméně uvedené není překážkou vydání Rozhodnutí Rady, ani vadou tohoto rozhodnutí. Ve vztahu k tvrzené nejednotnosti rozhodovací praxe ERÚ žalovaná opakuje, že tato skutečnost není z pohledu věcné správnosti výroku Rozhodnutí ERÚ a Rozhodnutí Rady relevantní. Žalovaná je přesvědčena, že v projednávané věci jsou Rozhodnutí ERÚ i Rozhodnutí Rady věcně správná. 14. Žalovaná dále uvedla, že ve věci není pasivně legitimovaná. Právním důvodem plnění mezi žalobkyní a žalovanou je zákon (konkrétně § 13 odst. 2 zákona o POZE), nikoli licence, která byla následně zrušena pro nezákonnost. Právo žalované účtovat předmětný rozdíl v ceně pak žalované v souladu s § 13 odst. 4 zákona o POZE vzniká zaplacením výkupní ceny výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů, a to v rozsahu naměřených