42 C 186/2023-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], dne 31. 10. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě umožnila žalovanému užívat přístroj, MacBook Air 13" CZ 2016 v hodnotě 28 990 Kč v rámci členství v programu Stále nový počítač. Žalovaný, navzdory povinnosti při skončení smlouvy vrátit jmenovaný přístroj, takto neučinil, a je proto povinen zaplatit poměrnou cenu zařízení ve výši 11 514 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč, a dále částku 9 346,27 Kč jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny ke dni uzavření dohody o uznání dluhu, uzavřené 13. 1. 2021. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni jako novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na výzvu předžalobní. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. 3. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], dne 31. 10. 2016 uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě umožnila žalovanému užívat přístroj, MacBook Air 13" CZ 2016 v hodnotě 28 990 Kč v rámci členství v programu Stále nový počítač. Přístroj žalovaný převzal 31. 10. 2016 (objednávkou, podmínkami k programu stále nový počítač, předávacím protokolem). Žalovaný, navzdory povinnosti při skončení smlouvy vrátit jmenovaný přístroj, takto neučinil, a je proto povinen v souladu s čl. 7 podmínek programu zaplatit poměrnou cenu zařízení ve výši 11 514 Kč, jež mu byla vyfakturována (fakturou [číslo]). Dále je povinen zaplatit náklady na vymáhání ve výši 300 Kč dle čl. 8 podmínek programu, neboť byl o zaplacení upomínán, a úroky z prodlení z pravidelných měsíčních vyúčtování za členství v programu, která platil s prodlením (tabulkou úroků, fakturami). Pohledávka byla následně 22. 7. 2020 postoupena žalobkyni jako novému věřiteli na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek, oznámením o postoupení s předžalobní výzvou, dodejkou). Žalovaný ničeho neuhradil na opakované výzvy, a to ani na výzvu předžalobní. (oznámením o postoupení s předžalobní výzvou, podacím archem, výzvou k úhradě a oznámení o možném zesplatnění, dodejkou). Žalovaný dne 13. 1. 2021 uzavřel s žalobkyní„ dohodu o podmínkách, za kterých nebude pohledávka vymáhána v nalézacím a exekučním řízení“. V ní se zavázal k pravidelným měsíčním splátkám dluhu, jež je rozepsán výše. V čl. IV. této dohody se žalovaný zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny dluhu, jež touto dohodou uznal (dohodou o uznání dluhu). V řízení opak netvrdil ani neprokázal. 4. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 11 814 Kč. Jde o dvoustranný právní vztah založený smlouvou o výpůjčce v souladu s § 2193 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Závazek ze smlouvy vzniklý, tedy povinnost vrátit vypůjčené zařízení při skončení smlouvy, nebyl žalovaným řádně a včas splněn, čímž se žalovaný po uplynutí lhůty splatnosti dostal do prodlení, a vznikla mu tak vedle povinnosti zaplatit poměrnou cenu zařízení, povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení z této poměrné ceny zařízení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále smluvní pokuty sjednané ve smyslu § 2048 o. z. jako poplatek za vymáhání. Pohledávka byla postoupena žalobkyni její právní předchůdkyní ve smyslu § 1879 o. z. Soud naopak žalobu neshledal důvodnou co do částky 9 346,27 Kč. Tato má představovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny dluhu, jež žalovaný uznal. Jde-li o platnost uznání dluhu, soud má za to, že toto bylo učiněno platně ve smyslu § 2053 o. z. Jde-li však o smluvní pokutu v něm„ sjednanou“, je nutno konstatovat, že se v podstatě jedná o skrytý úrok. S ohledem na to, že žalobkyně v tomto smluvním vztahu vystupuje jako podnikatel dle § 420 o. z., a žalovaný má postavení spotřebitele dle § 419 o. z., neboť smlouvu o účasti v programu Stále nový počítač uzavřel mimo rámec podnikatelské činnosti, jsou na ni kladeny přísnější zákonné požadavky, pokud jde o vystupování vůči dalším osobám v hospodářském styku. Jedním z nich je zákaz zneužití svého postavení k dosažení zřejmě nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. V projednávaném případě žalobkyně takovouto nedůvodnou nerovnováhu založila, když jejím záměrem v rámci uznání závazku bylo dodatečně sjednat další finanční sankci za porušení hlavního smluvního závazku. Žalovanému je tak uznání dluhu k nedůvodné tíži, když toto uznání je částečně dle svého obsahu dodatkem ke členské smlouvě. Soud proto smluvní pokutu v něm sjednanou posoudil jako absolutně neplatnou dle § 580 o. z. pro rozpor se zákonem, konkrétně ustanovením § 433 odst. 1 o. z. Z tohoto důvodu ani nárok uplatněný žalobou v části odpovídající takto sjednané smluvní pokutě, ve výši 9 346,27 Kč, není po právu a soudu nezbylo, nežli žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnout. 5. Lhůty k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 268,06 Kč, přičemž tato částka představuje 11,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 847 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 160,27 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.