51 C 211/2023-36 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 600 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi ní a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), přičemž právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 19. 8. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18. 9. 2022, nicméně žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté prostředky nevrátil. Původní věřitel upomenul žalovaného upomínkou odeslanou dne 24. 10. 2022. Žalobkyně se domáhala úhrady v celkové výši 24 600 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 4 600 Kč a zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti. 3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav. 4. Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel dne 19. 8. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně veškeré úroky přirostlé k úvěru a veškeré další platby, které dle této smlouvy souvisí s úvěrem, a to vše ke dni splatnosti, tj. ke dni 18. 9. 2022, na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalované, je žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč (smlouva o úvěru [číslo] na částku 8 000 Kč). Dne 28. 12. 2020 žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně z bankovního účtu [anonymizováno] [číslo] částku 0,11 Kč (výpis z účtu [ulice] spořitelna). Dne 19. 8. 2022 právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla převodem na účet žalovaného částku 8 000 Kč (výpis z běžného účtu [anonymizováno]). Dne 19. 8. 2022 právní předchůdce žalobkyně se žalovaným změnili stávající smlouvu o úvěru, a to tak, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku v celkové výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal částku úvěru společně s úrokem v celkové výši 24 600 Kč uhradit ke dni 18. 9. 2022 (smlouva o úvěru [číslo] na částku 20 000 Kč). Dne 22. 3. 2022 tak právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl převodem na účet žalované částku 12 000 Kč (výpis z běžného účtu [anonymizováno]). 5. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého závazku vůči právnímu předchůdci žalobkyně, když do 18. 9. 2022 dlužnou částku neuhradil. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 24 790 Kč sestávající se z jistoty ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 140 Kč, poplatku za upomínku ve výši 50 Kč (upomínka ze dne 26 9. 2022). Dne 24. 10. 2022 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (předžalobní výzva k okamžité úhradě, podací arch). 6. Dne 8. 12. 2022 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). O tomto postoupení pohledávky byl žalovaný informován přípisem ze dne 17. 3. 2023, přičemž téhož dne byl žalovaný také vyzván k úhradě celkové dlužné částky s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena do tří dnů, bude proti žalovanému zahájeno soudní řízení (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 3. 2023, výzva k úhradě ze dne 17. 3. 2023 a podací lístek ze dne 17. 3. 2023). 7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku v celkové výši 20 000 Kč, kterou měl dle smlouvy žalovaný vrátit s výše uvedenými poplatky. Úvěruschopnost žalovaného nebyla posuzována. 8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z. 9. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo