55 C 179/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 2. 11. 2018 smlouvu, kterou účastníci smlouvy označili jako„ smlouvu o vydání kreditní karty“ s [číslo] (dále též jen„ smlouva“) na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec až do částky 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně a poplatky. Žalovaný čerpané finanční prostředky nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 22. 10. 2019 k zesplatnění úvěru. Ke dni podání žaloby se dlužná částka sestává z částky 49 739,51 Kč představující nesplacenou jistinu, z částky 4 192,56 Kč představující úroky a z částky 1 738,57 Kč představující dlužné poplatky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Přes upomínku žalovaný ničeho nezaplatil. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalovaného, ustanovil soud žalovanému usnesením ze dne 12. 5. 2022, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, se sídlem [adresa]. 3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 23. 5. 2023, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých ze strany žalovaného a podle dostupných informací v interních a externích databázích, bankovního a nebankovního registru klientských informací a dalších. 4. Soud ve věci na den 13. 6. 2023 nařídil jednání, ke kterému se dostavila opatrovnice žalovaného a zástupkyně žalobkyně. Opatrovnice žalovaného namítala, že není dostatečně jasné, podle čeho právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. Žalobkyně nenavrhla žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Nigérie. S přihlédnutím k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou republikou a státem strany žalované, jež by právní vztah, který je předmětem řízení, upravovala, soud určil svoji pravomoc k projednání této věci dle čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dle kterých platí, že (cit.)„ Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“ a„ Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v něm mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky“ tak, že je příslušný k rozhodnutí tohoto sporu, neboť žalovaný měl v době poskytnutí úvěru bydliště na území České republiky. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 2. 11. 2018 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalovanému úvěrový rámec až do částky 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr minimální splátkou ve výši 3,2 % měsíčně z čerpaných prostředků spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně a s poplatky. (Zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty) 8. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 22. 10. 2019 zesplatnila. (Zjištěno z prohlášení o okamžité splatnosti) 9. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z vyrozumění ze dne [datum]) 10. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum]) 11. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty. Na základě cit. smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěrový rámec až do částky 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách z čerpaných prostředků, a to spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou 13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 14. Rozhodným právem je potom právo české, a to podle čl. 4 odst. 1 písm. b/ nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.6.2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle něhož platí, že„ V míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotřeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště“, neboť účastníci řízení a současně smluvního vztahu si rozhodné právo nezvolili a žalobkyně, jako poskytovatel služeb, má sídlo v České republice. 15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první). 21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 9. 11. 2016 uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon