55 C 206/2022 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že dne 3. 10. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu, kterou označili jako„ smlouvu o úvěru“ [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 990 Kč. Žalovaná měla povinnost úvěr splatit v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 885 Kč. Pro případ prodlení měla žalovaná povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužných částek. Žalovaná své povinnosti řádně a včas neplnila, byla jí proto zaslána upomínka k úhradě dlužných částek. Na tuto upomínku žalovaná nereagovala. Žalovanou pohledávku tvoří: splátky splatné do zesplatnění (7 080 Kč), jistina (9 035 Kč), penále v důsledku úvěrové smlouvy (2.388 Kč), úrok z prodlení (229 Kč), smluvní pokuta v důsledku zrušení smlouvy o úvěru (2 402,86 Kč), účelně vynaložené náklady na odeslání upomínky (300 Kč), účelně vynaložené náklady na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru (200 Kč) a smluvní pokuta za prodlení s úhradou jednotlivých splátek (267 Kč). Tedy celkem 19 513,86 Kč. Žalobkyně navíc požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 115 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil soud žalované usnesením ze dne 9. 11. 2022, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa]. 3. Soud ve věci na den 17. 1. 2023 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalované. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomuto jí byla poskytnuta lhůta v délce 10 dnů od tohoto jednání. Podáním ze dne 20. 1. 2023 žalobkyně soudu doplnila tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. 4. Dále soud ve věci na den 8. 2. 2023 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalované. Žalobkyně uvádí, že na žalobě trvá a nemá k dispozici žádné výstupy z registrů, které by potvrzovaly zkoumání úvěruschopnosti žalované. Opatrovnice žalované navrhuje žalobu v celém rozsahu zamítnout. 5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 7. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo], kterou jménem žalobkyně uzavřela [právnická osoba] – [právnická osoba] (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]) 8. Společnost [anonymizováno] – [právnická osoba] (dále též jen„ společnost“) vystupovala jako zástupce žalobkyně, a to na základě smlouvy o obchodním zastoupení [číslo] na jejímž základě se společnost zavázala uzavírat jménem žalobkyně smlouvy. (Zjištěno ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne [datum], [číslo]) 9. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 990 Kč jakožto pořizovací ceny ostatního zdravotního zařízení, jež se žalovaná zavázala splatit v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 885 Kč (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]) 10. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas (zjištěno z přehledu plateb ze dne [datum]), a proto došlo ke dni [datum] k zesplatnění pohledávky. (Zjištěno z dopisu ze dne [datum]) 11. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a seznamu odeslaných předžalobních upomínek) 12. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné. 13. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou. 14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto. 15. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen„ ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 20. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první). 21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že žalobkyni byla poskytnuta lhůta k doplnění dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, což však žalobkyně soudu dostatečně nedoplnila a nedoložila žádné listiny (důkazy), které by prokazovaly, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. 23. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako