55 C 249/2023 — Obvodní soud pro Prahu 4

Manželé se společným návrhem domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] v [anonymizováno] na Ukrajině, a to s odůvodněním, že jejich manželství již přestalo plnit svoji funkci a mezi manželi jsou názorové rozpory na fungování rodiny. K návrhu byla připojena dohoda o úpravě vzájemných majetkových poměrů a společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství. Soud provedl dokazování oddacím listem, dohodou o úpravě vzájemných majetkových poměrů a společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství a výslechy manželky a manžela, a zjistil následující skutkový stav: manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] na Ukrajině. Vzájemné majetkové vztahy mezi účastníky a práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu byly vypořádány. Manželství je bezdětné. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití. Oba účastníci mají ukrajinské státní občanství, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Pravomoc českého soudu je dána podle čl. 30 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech publikované pod č. 123/2002 Sb. m. s., neboť manželé mají bydliště v České republice. Rozhodným právem je podle čl. 30 odst. 1 téže smlouvy právo ukrajinské, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Ukrajiny. Podle čl. 104 odst. 2 ukrajinského zákona o rodině č. 2947-III ze dne 10. 1. 2002 manželství zaniká rozvodem. Podle čl. 109 odst. 3 téhož zákona soud manželství rozvede, jestliže zjistí, že návrh na rozvod odpovídá skutečnému zájmu ženy a muže a že po rozvodu nebudou porušena jejich osobní a majetková práva ani práva jejich dětí. S ohledem na shora popsaná skutková zjištění soud shledal, že v daném případě jsou podmínky pro rozvod manželství splněny. Manželství je již pouze formálním svazkem, manželé spolu nevedou společnou domácnost a nežijí spolu, žádný z nich nechce manželské soužití obnovit. V řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by potvrzovala, že po rozvodu manželství by došlo k porušení osobních či majetkových práv účastníků. Proto soud manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”). O nákladech státu spočívajících ve výdajích na tlumočníka bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) a contrario. Tyto náklady byly totiž vynaloženy v souvislosti s právem manžela jednat před soudem ve své mateřštině (§ 18 odst. 1 o. s. ř.), které nese stát a nelze je připisovat k tíži účastníků.